JAkprosté |Minsung

27.

Z emailů bylo až moc jasný co se odehrálo. Jednoduše řečeno. Můj otec matce nevěnoval pozornost. Zkrátka mu byla uprdele. A tak se začala s někým stýkat. A s ním i otěhotněla. Otec na to zřejmě přišel a za mým "biologickým tátou" zašel a z něj vypadlo že je to pravda. No a tak to zabil. Matka to zjistila a začala mu vyhrožovat, že vše poví. On ji chtěl zřejmě zabít a ona to věděla a tak se ho stranila. Pak ji odvezli do nemocnice a tam porodila. tec tam zašel a mezi tím co byli sestry pryč ji vpíchl Kyanid. Zařídil to aby to nikdo nezjistil a tím pádem ji nemohli pomoct. Pak změnil den úmrtí a čas vymazal úplně, to nevím jak se mu povedlo, a změnil i příčinu úmrtí. Zřejmě někoho podplatil. Od mala jsem chtěl pomstít bratra a to jsem udělal. Jen jsem začal pochybovat jestli tu správnou osobu. Matku tím pádem pomstím taky. A je mi jedno že je to můj otec. Teda není. Možná tak nevlastní. Nevlastní by ti však nezabil matku. Bratr je taky nevlastní. Aspoň s ním mám nebo jsem měl stejnou matku.

Co když i v bratrově smrti má prsty. Začal se ve mě hromadit vztek. Musím si to s ním vyřídit teď hned. Musím zpátky do Busanu. Chudáci piloti. Furt to ale bylo blíž než do USA. Došel jsem za nimi ať to hned obrátí. Z mého tónu hlasu zřejmě poznali, že namítat cokoli by bylo velmi špatný nápad. Seru na nějaký debilní program. Někoho tady čeká smrt. A já si to užiju.

Vrátil jsem se zpátky. Napsal jsem Seungminovi ať zařídí za každou cenu aby "otec" zůstal doma. Napsal mi že to nebude lehký ale s menší pomocí by to zvládl. Pomohl jsem mu obstarat nějaký věci. Byli jsme na hovoru protože vypisovat všechno do zprávy se nám nechtělo. Byl jsem tak soustředěný, že jsem si nevšiml osoby, která ke mě přišla zezadu.

,,Hele to bude asi všechno" řekl po nějaký době Seungmin.

,,Jo dobře, díky moc za pomoc. Seš nejlepší, bez tebe bych to nedal" odpověděl jsem mu upřímně.

,,Já vím" uchechtl jsem se. To by nebyl Seungmin aby neřekl něco "sobeckýho".

,,Jo a nezapomeň informovat Hyunjina a Changbina"

,,Neboj. Budu ti držet palce. Čau"

,,Díky. Budu to potřebovat. Ahoj" s tímto jsem hovor ukončil.

,,Kdo to byl že si zasloužil být od tebe nazván úžasným?" ozval se rozespalý hlas za mnou.

,,H-huh?" zmateně jsem se otočil.

,,No co? Na co koukáš? Kdo to byl?" Ou. Už to chápu. On žárlí. Jak dlouho tam stál a poslouchal? Rozhodl jsem se ho trošku provokovat. Momentální situaci s mým tak zvaným "otcem" jsem hodil za hlavu a vstal. Pomalu jsem se k němu rozešel.

,,Hmmm..to bys chtěl vědět co?" začal jsem. Snažil jsem se mluvit co nejhrubějším a nejhlubším hlasem. Zároveň jsem nasadil vražednou tvář.

,,Rodiče tě neučili, že se cizí rozhovory neposlouchají? Co?" S každým krokem co jsem udělal dopředl on couvl. Přes obličej mu na chvíli přeběhlo zmatení a vzápětí možná menší strach? Pousmál jsem se. Pokračovali jsme doku se Minhovi do cesty postavila sedačka a on se do ní musel posadit. Rukama jsem se zapřel o opěrky na ruce a naklonil se k němu. On se víc vmáčkl do sedačky.

,,Copak přišel jsi o hlas?" Zakroutil hlavou ne.

,,Hmmm..nejsem si jistý. Vypadáš jako by si viděl ducha" uchechtl jsem se.

,,N-ne"

,,Copak? Jsi ze mě nervózní?" byl roztomilý. Zase jen zakroutil hlavou ne a sklopil hlavu. Rukou jsem ho chytil částečně za krk částečně za bradu a zvedl mu hlavu.

,,Je neslušné se koukat jinam když s někým mluvíš"

,,A-ano...p-promiň"