JAkprosté |Minsung

18.

Minho pov:

Byli jsme zpátky na hotelu. Já a Han jsme byli u mě v pokoji.

,,Doprdele to bolí....aahhh..." zasténal. Han ležel na posteli a já se mu snažil vyndat tu kulku z břicha. Pokud bych jí tam nechal nebylo by to dobrý. Zároveň jsem musel být rychlý ale opatrný. Han ztratil tolik krve že každá sekunda pro něj mohla být smrtelná. Doktora jsem už zavolal, řekl ale že mu to bude nějakou dobu trvat, ale Han moc času neměl.

,, Hlavně nezavírej oči... prosím" naléhal jsem na něj. Hanovi se dělalo mdlo, viděl jsme na to na něm.

,, Už ji mám cítím ji. Ještě výdrž" když jsme si byl jistý že mi kulka nevyklouzne vytáhl jsem ji. Položil jsem ji do papírového kapesníku na stolu. koukl jsem se na Hana, ten však měl zavřené oči.

,,Hannie tohle mi nedělej! Hej otevři oči vstávej!"

Zanedlouho přijel nějaký doktor. Jeden z mužů mi řekl že je ro soukromý očko Hanova otce. Ten začal Hana napojovat na různé přístroje a kontrolovat ho.

Neubránil jsem se a slzy mi tekly po tvářích. Bál jsem se že o něj přijdu.

Když byl doktor s prací hotov zastavil jsme ho.

,, Přežije to?"

,,To nevím. Ztratil hodně krve. Ale jak ho znám má tuhý kořínek, takže s trochou štěstí by to teoreticky mohl zvládnout"

Pokývl jsem hlavou. 

,,No nic já vás tu teď nechám o samotě. Kdyby něco za budu vedle v pokoji." Znova jsem jsem pokývl.

Přišel jsem k Hanovi. Byl napojený na umělý spánek. V ruce měl zapíchnutou hadičku. Vedle něj byl přístroj který mu měřil srdeční tep. Měl klidnou uvolněnou tvář. Až na rozseklé obočí a spodní ret, škrábanci na tváři a pár modřin, které se už začali zbarvovat, vypadal klidně a smířeně.

Lehl jsme si vedle něj a přitulil se opatrně ze strany, kde neměl ani poranění ani žádné hadičky. Byl jsem opatrný jako kdyby se každou vteřinou mohl rozbít. Když jsou ucítil jeho teplo rozbrečel jsem se naplno.
S brekem jsem pak i usnul.

...

Nebyl by den, kdy bych opustil Hana. Nevzdálil jsem se od něj ani na metr. Jídlo mi nosila služka, ale já neměl hlad. Už to byly asi tři dny a Ham se pořád neprobral. Začínal jsme z toho šílet.

Co když se už neprobere? Co když umře? Nedokázal jsem si už představit den bez něj. Svým způsobem mi vždycky uvedl náladu. Byl jak veverka. Roztomilý. Při jídle si vždy nacpal tváře jídlem. I jeho úsměv vypadalo jako veverčí. Budu si muset koupit veverku. Neměl jsem je moc v lásce, ale teď bych ji uvítal víc jak kočku. No dobrá možná ne, kočky mám ze všech zvířat nejraději, veverky budou od teď moje druhé nejoblíbenější zvíře.

Uběhly sice jen tři dny, ale mě to připadala jako věčnost. Jakoby se čas zastavil.

Rozhodli jsme s se hotelu zůstat dokud se Han neprobudí. Přece jenom cesta letadlem v takovém stavu by nebyl opravdu dobrý nápad.
Doktor mi řek že se modřiny a odřeniny už se začali hojit, což znamená že orgasmus funguje. Kdyby byl mrtvý tak by se to zahojit nemohlo. Rohle byla jediná moje naděje.