JAkprosté |Minsung

25.

No nic lepšího mě nenapadlo. Já jsem měl nehodu v autě a jsem v "kómatu" v nemocnici. No co tak daleko od pravdy to nebylo. A Minhova babička dostala rakovinu tak se musel k ní nastěhovat a starat se o ní, protože nikdo nemá čas. Vím jsou to chabý výmluvy ale učitel to sežral a dokonce napsal že je mu to líto a věří a doufá že se z toho brzy dostanu. A Minhovi že drží palce a jeho babičce taky. Tak snad dobrý. Nad tím jsem nestrávil ani hodinu. Super. Tak už jen asi 13 hodin. Minho furt spal. Byl jsem rád. potřeboval jsem čas o samotě. Prospívalo to mému myšlení.

Časem jsem však neplýtval na vymýšlení plánu. Stejně ve většině případů nevyjde. Buď se naskytne lepší příležitost nebo se něco posere. Tak nebo tak je to zbytečný. Místo toho jsem přemýšlel nad životem, sebou, Minhem, otcem, současností a minulostí. Ano i na minulostí. V hlavě jsem si přehrával smrt mého bratra. Nevím proč ale čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi tam něco nesedělo. A to i na mámený smrti. Začal jsem nejdřív myslet na bratrovu smrt. Nic mě však nenapadlo. Možná tak jen ta pistole. Někde jsem jí už viděl. Mohla být otcova a mohl si ji vzít. Otec je měl všude po domě. Pak ta jeho holka. Když jsem jí zabíjel furt říkala proč to dělám. Že mě nepoznává. A pak jsem si vzpomněl na jednu věc co řekla ,,Ví o tomhle tvůj otec a bratr? To jste takováhle celá rodina? To i tvůj bratr? Přísahám já nic neudělala. Já se s ním rozejdu jen mě nech jít pokud jde o tohle" Já se s ním rozejdu pokud jde o tohle. Já se s ním rozejdu. Oni se nerozešli? Otec mi řekl že jo. Teď komu věřit otci nebo nějaký holce. Ona však umírala. Když umíráte řeknete cokoli co ten dotyčný chce i když to bylo tajemství. pochybuju že by mi lhala. To že lítal v hodně věcech. Otec by ho z toho lusknutím prstu dostal. A ta škola? Všechny jde podplatit, nebo umlčet. Něco tu prostě nesedí. A matka? Vím že umřela když jsem byl malý. Nic víc mi o tom nikdo neřekl. Pokud vím tak někde v nemocnici musí mít spis z pitvy. Můžu si ho nechat postlat. Napsal jsem jednomu ajťákovi ať mi ten spis sežene. Pokud je spis....spis..pis...psát...deník...můj bratr měl deník ne? Mohl si tam něco napsat. Jenže když se ta "nehoda" stala s otcem jme se odstěhovali. Ten dům nám však furt patří. Klíče od něj budou s velkou pravděpodobností v trezoru. Tak se tam pak stavím.

Snažil jsem se vzpomenou na něco co by pomohlo. Cokoli. Možná..ne to je blbost...ale přece je- z myšlení mě přerušila zpráva na mobilu. Byl to už větší soubor tak jsem vytáhl z přihrádky záložní notebook a otevřel ho. Byla to zpráva od ajťáka. Poslal mi naskenovanou verzi pitvy. K tomu připsal "Ještě jsou prý nějaké další informace. Jsou však chráněné a s vekou pravděpodobností i zničené. Můžu se je pokusit najít." Na to sem mu odepsal ať zjistí vše co jde a pošle mi to. Soubory, výpovědi, videa, fotky cokoli. Už jsem nevěděl co čekat.

Otevřel jsem soubor a začal číst. Poporodní komplikace. To je vše. i poporodní komplikace jsou vyřešit. A i kdyby ne tak se musí napsat co. Vyčerpání, infekce cokoli. Tady však bylo jen poporodní komplikace. Bylo to v době, kdy se tyhle papíry ještě vyplňovali ručně. Přiblížil jsem si datum smrti. 15.9. 2000. 15 však vypadala jakoby někdo naspal něco pak to zalepil a napsal 15. Bylo to taky trochu odlišným písmem. Bylo víc roztáhlé, zatímco zbytek byl spíš úhledně a skoro dá se říct krasopisně zapsaný. Jméno bylo dobře, datum narození taky, místo bydliště, rodiče, manžel, nic nenormálního. Děti Han Ji-sung a Han Bon-hwa. Nic víc jsem neměl. Vrátil jsem se tady s myšlenkami tam, kde jsem přestal.

Jednou mě vezli do nemocnice protože mě někdo chtěl otrávit. Neměl jsem toho v sobě tolik a tak jsem to přežil. Už si ale nevzpomínám co to bylo.