JAkprosté |Minsung

16.

Blížila se sedmá hodina večerní. Všichni se chystali. Já se v pokoji nasoukal do oblečení. Vzal jsem si černý oblek, přece jsem jsem nechtěl vzbudit podezření. Kdybych tam přišel v neprůstřelné vestě tak by mu hned došlo že něco nehraje. Byl jsem jediný kdo vestu neměl.
Domluvili jsme se, že tam přijdeme sami. Věděl jsem že oba porušíme slib. Do kufru jsem dal ony dokumenty, které jamem měl Choi Woonimu přidat. Samozřejmě že nebyly pravé.

Vzal sem si pistol a schoval ji za opasek. Vyšel jsem na chodbu. Minho tam už byl. Nevěnoval jsem mu pozornost a pokynul na může, který mě měl odvézt na místo. Celkem jela tři auta.

Sešli jame dolů na parkoviště a nasedli do daných aut. Minho byl se mnou v autě.

Polovinu cesty jsme mlčeli.

,,Tohle se mi nelíbí" přerušil ticho Minho. Chtěl jsem ho ignorovat, ale nechtěl jsem se hádat.

,,Co?" pokusil jsem se o co nejvíc lhostejný hlas.

,, Že nemáš žádnou ochranu. Myslím vestu nebo tak"

,, Mám pistol. To mi stačí"

,,A co když tě někdo postřelí?"

,,Tak ať. Nebylo by to poprvý"

,,Ale mě to jedno není"

,A to od kdy" celou konverzaci jsem koukal z okna, ale teď mě to donutilo se na něj podívat.

,, Mám tě rád. Tak mě to zajímá" věděl jsem na co naráží.

,, Vážně? To je novinka" uchechtl jsem se.

,,Ty víš že jsem to tak nemyslel"

,,A co přesně si nemyslel?"

,, Když ses mě zeptala tak jsem ti neodpověděl, ne protože bych to s tebou nemyslel vážně, jen jsem se bál tvojí reakce"

,,A ro přesně proč?"

,,Nevím. Nevím na čem jsem a to mě děsí"

,,Jak jako na čem jsi?" Nechápal jsem.

,, Mám tě rád jen....."

,,Jen?"

,,Jen se bojím že ty to necítíš stejně jako já"

,,A to jako proč?" Teď jsem byl maximálně zmatený.

,,To nevím. Mám tě rád a to jako váže hodně. Jen se bojím že ty mě nemáš rad nebo to necítíš jako já a to mě dohání k šílenství. Nedokážu se soustředit. Zároveň si to u tebe nechci rozházet. Proste tě chci ale nechci tě ztratit. Proste...uhhhhh.. nevím jak to říct" mlel páté přes deváté. Nerozuměl jsem mu snad každé druhé slovo. Chvíli mi trvalo než jsem si to v hlavě srovnal.

,,Ty mě máš rád?" Když mi došlo co řekl, nevěřil jsem mu. Řekl že mě má rád a ro hodně. Nevěděl jsem co přesně si pod tím představit.

,,N-no..jo" nervózně se podrbal na zátylku.

,,Snad to nevadí pochopím když to nebudeš cítit stej-" musel jsem ho nějak umlčet. Jinak by mi tady ještě by mi tady řek něco co nechce. Přitáhl jsem si ho za týl do polibku.
Ze začátku byl v šoku ale pak se přidal. Odtáhnou jsem se.
Vypadal překvapeně. Hlavou jsem mu naznačil že nejsme sami a že jsme skoro v cíli.

Auto vjelo ho podzemních garáží. Byly jsme tu dřív aby jsme se stihli rozmístit.

Vystoupili jsme z auta a já začal dávat rozkazy. Po nějaké chvíli bylo vše připraveno. Jediný Minho ještě u mě zůstal. Měl bys jít. Každou chvíli může přijet. Minho byl o něco vyšší jak já, takže jsem nemusel nijak moc zaklánět hlavu.

Minho se mi natiskl na rty.

,, Buď opatrný"

,,Nic neslibuju" Minho si povzdech. Nezamlouvalo se mu, že tady musí nechat Hana samotného a bez žádné ochrany. Samozřejmě on a ostatní ho kryli ale i tak.

Bál se o něj. Ale věřil mu.
Zanedlouho uslyšeli zvuk pneumatik.
Auto přijelo.

_______________________________________

Původně jsem to chtěla vydat až příští týden, ale dneska mám narozky tak sem si řekla že to vydám už dneska. 🎊