JAkprosté |Minsung

32.

Už jsme byli skoro u domu. Minho už o momentální situaci věděl vše. A to co nepochopil jsem mu vysvětlil.

,,To je mi líto"

,,Nemusí. Nemůžeš za to"

,,Já vím, ale i tak"

Na to jsem mu neodpověděl. Sledoval jsem blížící se dům. Seungmin už informoval Hyunjina a Changbina, moje kamarády od naší ochrany. 

Auto zastavilo na příjezdové cestě. 

,,Odvezte ho domů"

,,Ne! Já nikam nejdu a pokud jo tak s tebou"

,,Ne"

,,Jo"

,,Minho ne!"

,,Mě poroučet nebudeš" s těmihle slovy vylezl z auta. Sice věděl o tom co se děje, ale ne o tom co chci udělat. 

,,Minho" zavrčel jsem ,,jdi do toho auta"

,,Ne. Chci být s tebou. Prosím"

,,Seš idiot"

,,Já vím"

Nad tím jsem jen protočil očima a rozešel se ke dveřím. 

,,Ahoj Sungu" pozdravil mě Hyunjin.

,,Čau brácho" plácl mě do ruky Changbin.

,,A tohle je Minho?" ukázal na Minha Hyunjin.

,,Jo a prsem se neukazuje"

,,Pardon" zakřenil se Hyunjin.

Otevřel jsem dveře a spolu jsme vešli dovnitř.

,,Kde je"

,,V pracovně, asi dělá nějaké papíry co já vím"

,,Fajn díky"

,,Nemáš za co. Máme jít s tebou?"

,,Ne stačí mi tenhle" ukázal jsem na Minha za mnou.

,,Fajn. Kdyžtak víš kde nás hledat"

S tímhle jsme se spolu rozloučili a já se vydal po schodech na horu, do jeho pracovny. Minho šel za mnou.

,,To byl-"

,,Changbin ten malej namakanej a Hyunjin ten vysokej model"

,,Aha"

,,A teď jdem-"

,,Prohnat kulku něčí hlavou"

Vytáhl jsem zbraň zpoza mého opasku a zkontroloval jestli je nabitá. Pak ji zase vrátil na svoje místo na mém opasku. 

,,Co? Vždyť je to tvůj otec"

,,Právě že není. A zabil mi matku i bratra, takže si to ten zmrd zaslouží" pokrčil jsem rameny. 

,,Pokud se ti to nelíbí víš kde jsou dveře"

,,Ne jdu s tebou"

,,Máš zbraň?"

,,Ne"

,,Na" vytáhl jsem svoji záložní a podal mu ji.

,,Oh..kouzla existují"

,,Ha ha. Jen mi slib pokud by se cokoli stalo a já nebyl schopen ho zastřelit. Že to uděláš ty"

,,C-co? Jo fajn dobře slibuju"

,,Vážně?"

,,Jo. Na psí uši na kočičí svědomí"

,,Je to na mou duši na psí uši na kočičí svědomí"

,,To je jedno, ale říkal jsem si, že tam něco chybí"

Došli jsme ke dveřím pracovny. Zaťukal jsem.

,,Dále!"

Otevřel jsem dveře a spolu s Minhem jsme vešli.

,,Ah! Ahoj synu"

Nad tím oslovením jsem jen protočil očima.

,,Ahoj"

,,Máš ten program? Tak rychle?"

,,Ne nemám, chtěl jsem si promluvit"

,,Aha. To zní důležitě. Chceš se posadit?"

,,Ne postojím"

,,Jak chceš"

,,Dáte si něco k pití vodu, čaj ,káv-"

,,Ne"

,,Děje se něco?"

,,Nic zásadního"

,,Jsi si jist?"

,,Naprosto"

,,Dobře, jen bych tě rád upozornil na fakt. Že jsem nerad, když mi bereš věci z trezoru"

,,Ty klíče jsem si jen vypůjčil"

,,Můžu vědět k čemu?"

,,Nejsi takový blbec aby jsi nevěděl k čemu"

,,No dovol jsem tvůj otec.."

Povytáhl jsem obočí. Už jsem ty přetvářky nedával.

,,Oh..takže už to víš"

Kysele jsem se na něj usmál. 

,,Čekal jsem na tu chvíli kdy ti to dojde. S tvojí chytrostí a dobrou pamětí ti to muselo dřív nebo později dojít"

Pousmál jsem se na něj ironicky.

,,Takže co chceš slyšet"

,,Nic"

,,Nic? Motiv-"

,,Nejsem tokový debil abych si to neuměl domyslet"

,,No možná nejsi debil, že sis to domyslel, ale že sis to dopředu nedomyslel"

,,A to jako co?"

,,Víš, věděl jsem že ti to jednou dojde a tak mám už 13 let záložní plán"

Sakra. Tohle není dobrý. Rukou jsem zatlačil Minha trochu za sebe. Ať měl v plánu cokoli, nebylo to dobrý. V žádném případě to nebylo dobrý. V tu chvíli jsem dostal něčím do hlavy a zapotácel jsem se . Minho vedle mě omdlel a na hlavě mel jemnou tržnou ranku. Podíval jsem se před sebe a zatočila se mi hlava. A pak jsem už viděl jen černo.