JAkprosté |Minsung

8.

Ráno mě probudil mobil. Koukl jsem se na hodiny bylo pět ráno. Kdo mi sakra volá v takovouhle nekřesťanskou hodinu. Začal jsem se rozčilovat. Když jsem si ale všiml kdo mi volá vztek šel stranou.

,,Ahoj?"

,,Ahoj, chtěl jsem ti oznámit že je změna plánu. S Minhem už dneska vyrazíte na tu misi a to do Ruska."

,,Dobře, mám mu to vyřídit nebo už o tom ví?"

,,Ne neví, vyřiď mu to. Budete odlítat v deset večer."

,,Dobře. To se stehnem nachystat."

,,Tak jo měj se Ji a buď opatrný"

,,To já vždycky"

 ,,Já vím" s tím to jsem se s otcem rozloučil a hovor skončil. Šel jsem do koupelny abych se upravil. ještě jsem poručil služebné aby šla vzbudit Minha.

Byl jsem v kuchyni a dělal palačinky. Uslyšel jsem kroky a reflexy byly rychlejší. Vzal jsem do ruky nuž a osobu za sebou svrhl na zem sedajíc si na ní obkročmo, abych ji znemožnil pohyb. Když jsem pod sebou uviděl Minha oddechl jsem si a trochu jsem se uvolnil, aby ze mě napětí vyprchalo. 

,,Taky přeju hezké ráno" řekl s úšklebkem.  Vzal jsem nůž a namířil jeho hrot na Minha pod sebou.

,,Taky dobrý nápad se blížit k vrahu potichu a zezadu"

,,Zřejmě jsem nebyl potichu když jsi mě slyšel" namítl. Já ruku s nožem svěsil ji k tělu a zavrtěl hlavou. 

,,Jednou tě fakt zabiju" s touto větou jsem si stoupl. Minho se zarazil a po chvilce se otráveně zvedl. 

,,Co děláš?"

,,Palačinky"

,,A na palačinky potřebuješ nůž?"

,,Tak za praví ten nůž jsem měl na nakrájení ovoce a za druhý já mám u sebe vždycky zbraň." Viděl jsem jak si mě změřil pohledem. 

,,Tak to určitě. Kam bis to jako dal" řekl pohrdavě. já si jen za sáhl za opasek a vytáhl pistol a namířil s ní na Minha. ten se jen polekaně ošil.

,,A prej kam bych to dal. Já s jednou i spím pod polštářem" uchechtl jsem se a schoval zbraň zpátky na opasek.

,,Nedráždi hada bosou nohou" dodal jsem. Tímhle jsem Minha pořádně setřel.

,,Fajn dobře, ale proč máš u sebe zbraň včera si ji neměl?"

,,Správně" Minho se na mě podíval nechápavým pohledem.

,,Otec změnil plány. Dneska v deset vyrážíme do Ruska na misi. Teta aspoň tak tomu říkal.

,,On ti volal"

,,Jo v pět"

,,Si vzhůru od pěti?" 

,,Jo pak sem už neusnul. Řekl jsem služce ať tě v sedm vzbudí"

,,Tak dík žes mě nebudil v pět"

,,Sedni si už to bude" Minho poslušně zaplul za stůl. Já před něj postavil talíř s pěti palačinkami s nuttelou, šlehačkou a ovocem. Já si vzal jenom suchý. 

,,Ty si je dáš suchý?"

,,Jo mám to radši" starší pokývl hlavou a dál se věnoval jídlu. 

,,Máš to fakt dobrý"

,,Díky"

Po jídle jsem si šel sbalit věci. Bylo něco kolem deváté hodiny a do deseti byl čas. Nabalil jsem si nějaké oblečení, zbraně, a doklady prostě všechno důležité. Lehce po desáté jsem měl všechno sbaleno a tak jsem s kufrem a taškou došel ke schodišti. Pomalu a opatrně jsem to začal snášet dolů. Doufal jsem že neudělám chybný krok a nerozbiju si obličej o podlahu pod schodištěm. Když jsem úspěšně zdolal schody vítězoslavně jsem se usmál. Minho ti však ještě kufry neměl tak mě napadlo zajít k němu do pokoje a pomoct mu. 

Zaťukal jsem na dveře. Chvíli jsem čekal než jsem uslyšel ,,dále". otevřel jsem dveře a naskytl se mi nádherný pohled na Minha snažící se zavřít menší kufr. 

,,no máš štěstí, tvůj zachránce je tady" řekl jsem pobaveně. Minho na mě vrhl pohled. ,,Tak pojď ty hrdino". Koukl jsme se na kufr. ,,Tos tam snad narval i nějaký tělo nebo co?" řekl jsem pobaveně. ,,Hahaha fakt vtipný" sarkazmu měl na rozdávaní. 

,,Mohl bych si zkusit sednout na ten kufr a ty to zavřít" navrhl jsem jedno z mnoha řešení. ,,Tak sedej" uvolnil mi místo a já si sedl na kufr. Ještě asi 10 minut jsme nám bojovali s tím kufrem než se nám ho podařilo zavřít. Když Minho zajistil zip u kufru vyřízeně jsme sebou sekli na postel. 

,,Díky za pomoc" 

,,Jo nemáš zač. Co teď máme ještě spoustu času." 

,,Netuším. Neskrývá tvůj barák ještě nějakou zajímavou místnost?" Zapřemýšlel jsem. zajímavou místnost. Ale co? Mám tady knihovnu, zahradu, menší kino......  

,,UŽ TO MÁM!" zakřičel jsem až sebou Minho polekaně trhl. Vrhl na mě tázací pohled. 

,,Tančíš rád?"