Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

19.

„Petře to že borec vypadá jak Mafián neznamená že i je“. „Proč by mi doprdele Lucka zašeptala do ucha pomoc? Sofiane ona je v ohrožení jak kokot! Co když jí mlátí? Můj syn s takovým násilníkem žije! Já to jen tak nenechám“. „Dobře. Co s tim teda chceš udělat?“. A takhle jsme se dohadovali celou cestu, až jsme vlastně na nic nepřišli. Poseru se.

Sedíme už doma, doslova oba dva sedící na gauči čumící na vyplou televizi. Přemýšlíme co můžeme udělat pro to aby se nikomu z nás nic nestalo, taky nevíme co můžeme udělat pro to aby jsme nějak pomohli.. v tom mě něco napadne. „Mám to! Teda, asi něco málo“ vykřiknu na sofiho, až se mě trochu lekne. „Mluv nebo ser písmena“. „Lucce zejtra napíšu že jsem Toníkovi zapomněl zbalit nějaký tričko nebo cokoliv. Tím pádem by jsme za ní jeli to tričko vrátit. Třeba by z ní zase něco vylezlo a nám by to nějak pomohlo“. Ne ale fakt, to je dobrý, ne? „Tyvole Petře, tys zapojil mozkový buňky ne? To je dobrý! Ale co když třeba napíše něco takovýho jakože ať si to triko necháš nebo tak..“. „Věřím že to neudělá, nebo mafián neudělá. Ještě to nějak doladíme“. „Dobře“ odpoví mi Sofi s úsměvem. Hned poté se zvedne a dá mi pusu.

Je večer. Sjíždíme tiktok a jde vidět že se oba nudíme. Něco me napadne. „Zlato?“ řeknu s pohledem na něj. „Ano? Nudíš se? Protože já jo“. „Noo taky. Co se jít ven projít?“ řeknu a doufám v jeho odpověď. „No nevim. Sám víš co se dělo naposled když jsi šel ven pozdě večer“. Tak přesně v to jsem nedoufal. „Ale notaak. S tebou se mi určitě nic nestane. Poojď“ přemlouvám Sofiana. „No tak fajn. Ale budeš se držet hezky u mě“. „Jasná věc pane“ odpovím. Sofian mě začne líbat, já se nebráním, spolupracuju.

Jsem oblečený připravený vyrazit ven. Sofian lítá zmateně po bytu. Hledá jeho favourite mikinu. Teším se na jeho pohled až ji najde a já mu ji ukradnu. Jako pardon, ale jeho mikiny jsou stylový a voní po něm. Já jsem fakt šťastnej. Nevěřim. „Tyvole doslova byla zahrabaná někde na dně skříni. Nevim-„ sklapne, páč jsem mu vzal mikinu co drží v ruce a oblékl jsem si jí. „Díky za mikinu, sekne mi ne?“ řeknu. Sofian jen na mě čumí pohledem jakože: děláš si ze mě prdel? Sofíku nedělám, hihi. „Kámo hledal jsem jí jak kretén aby si mi jí ukrad? No já tě zabiju“ řekne ostře. „Hele trpaslíku, ticho“ směju se mu. „VŠAK JSEM MENŠÍ TAK O 5 CENTIMETRŮ DEBILE“ odpoví, rozhodně ne nasraně. „Kdo tady mluví? Nějakej mravenec? Nikoho tu nevidím...“. „Ty dostaneš“. Otočím Sofiana ke zdi, ruce mu držím nahoře na zdi. „Co teď uděláš trpaslíčku můj?“ provokuju ho. Asi chtěl něco říct, ale nestihl to. Začal jsem ho líbat. On se ale odtrhne. „Heej takhle ne teda. Chtěl si jít ven nebo ojet mě?“. „co když obojí?“. „Tak máš smůlu, jdem ven“. Pustil jsem ho aby si šel najít nějakou jinou mikinu.

Procházíme se po nějaké louce kousek od našeho baráku, přitom se držíme za ruce. Sofian se zastaví, chytne mě za obě ruce. Koukáme si navzájem do očí. „Petře, miluju tě“. „Sofi, já tebe“. Začneme se líbat.