1.6.2022
Ráno nás probudí zvonek. Sofian vylítne z postele v trenkách. Na nic nečeká a běží hned ke dveřím, aspoň tričko si vzít mohl.
Zavírají se mi oči a opět usínám, jenže v tom uslyším dívčí pláč. Hovno pláč, to je vyloženě řev. Počkat. To je v našem bytu.. ten kdo zvonil, je holka, která brečí? Proč to zní jako Lucie? DOPÍČI. Vylítnu z postele a okamžitě letím za pláčem. Spatřím Lucii v totálním záchvatu breku, Sofiana jak ji uklidňuje a Toníka, který si cucá palec. Nad Toníkem se na vteřinu usměju, ale potom si hned sednu vedle Lucii na gauč. „Luci co se stalo?“ řeknu rozespale. Neodpoví mi, akorát se ještě víc rozbrečí. Se Sofim se na sebe podíváme... „Luci, v klidu. Nádech, výdech. Až se uklidníš, tak nám řekneš co se stalo, dobře?“ uklidňuje Sofian Lucii. „Péťo dojdi pro kapesníky a pro sklenku vody.“ jak Sofian řekne, tak udělám. Když točím vodu z kohoutku do skleničky uvědomím si, že já taky nemám triko. Stejně jako Sofian jsem pouze v trenkách.. no Lucii myšlenky bych teď vidět nechtěl. Ale proč kurva brečí?
Lucie se trošku uklidnila..slzy jí sice stále stékají, ale uz dokáže aspoň normálně dýchat. „Já-“ nadechne se. „Uhodil mě.. zase. Protože..“ začne opět vzlykat. „Lucko klid. Nic se neděje, jsi tu s námi. On ti teď ublížit nemůže,“ řeknu. „Napí se vody, vysmrkej se, pak nám to povíš.“ pokračuju.
Zvednu se z gauče abych vyhodil posmrkané kapesníky, přitom zasyčím a chytnu se za prdel. Kurva au, moje prdel.. bolí mě jak svině. Lucie se na mě podívá a začne se mi smát. „Vole co je na tom smíchu?“ zeptám se. Ona se začne smát ještě víc.. hochu byl to účel, směje se, je to dobrý. „Tak jo, jsem v pohodě..“ začne. „dal mi vyloženě pěstí, protože Tonda se ráno probudil a začal nám skákat na posteli, aby jsme se probudili. Toho kreténa probudil a začal mu nadávat do blbečka nebo něco takovýho..“ přitom Lucii steče po tváři další slza. Kurva slzy už ne, prosím. „Chtěl ho uhodit, asi mu chtěl dát facku, nebo nevím..“ tak to si dělá prdel. Stačilo. Tohle dopíči stačí. Nedokážu popsat jak se teď cítím, ale jsem nasranej víc než dost dopíči. „Doufám, že ti je jasný že tě teď nikam nepustíme. Půjdem s tebou na policii a ty jim to tam pěkně řekneš.“
„Petr ti rádí správnou věc,“
„Neradim, nařizuju.“ skočím do řeči Sofimu. „No tak nařizuje. Prostě s tebou půjdem na poldy. Vlastně.. my jsme tam včera byly, teda myslím, že to bylo včera. Už nevim... každopádně, prostě nám řekli, že tam musíš zajít ty sama. Když jsme jim to oznámili my tak prej s tím hovno můžou dělat. Musíš to nahlásit ty, ty musíš nahlásit domácí násilí.“
„No ale já.. já... Já se bojím, že mi zas něco bude chtít udělat nebo, že bude chtít udělat něco Tondovi.“
„Nebude, my mu to nedovolíme. Ochráníme tě. Viď Sofi?“
„Ano.“ nakloní se ke mě.. chce abych mu dal pusu. Před Lucií? To jebu. Sofian odemě dostal pusu, před Lucií. „Jste spolu hrozně sladký.“ řekne nám Lucka s úsměvem. My jí úsměv oplatíme. „Um... Petře?“ řekne Lucie. „No?“
„Máš něco na krku..“
„Co...? Na krku?“
„No.....cucák.“
„TYPÍČO.“ vylítnu z pohovky okamžitě do koupelny k zrcadlu.
ČTEŠ
Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//
FanfictionPřemýšlím nad ním a zrovna mi přijde zpráva. Instagram... Sofianmedjmedj: „Kde jsi? Mám o tebe strach. Prosím odepiš mi." Sofiane jdi do píči. Vytáčím starého dobrého „Kámoše". Zvedne to hned po chvíli:„Ale alee.. někomu jsem chyběl?" „Ty ne, spíš...
