Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

78.

19.9.2022 - o tři dny později
Volá mi cajtka. Na nic nečekám a zvednu to. „Dobrý den,"
„Zdravim."
„Naše tři hlídky prohledaly celý les který je kousek od oblasti, našli v něm nůž se zaschlou krvý.. nůž se zboužel schoduje s nožem co byl na fotce i videu. Tohle neni jediné, co tam našli. Na větvi našli kousek černé látky, pravděpodobně od trička. Látka vypadá dost podobně jako je vidět na tamtom videu na vašem příteli."
Cože? Cože? COŽE? Informaci absolutně nedokážu zpracovat. Upustím telefon, opět začnu zhluboka dýchat, hrozně špatně se mi dýchá. Calin vedle mě popadne telefon, v rychlosti do něj řekne „Petr vám zavolá zachvíli."
Po pár vteřinách se uklidním. Z neznámého důvodu jdu do koupelny, uvidím sebe v zrcadle. Zrcadlu dám pěstí. Kousky skla se rozletí po celé koupelně. Upadnu na zem, držím mou krvavou pěst, za mnou stojí Calin. „Doprdele Petře! Kurva, kurva, kurva, kurva!" když on neumí zachovat chladnou hlavu, pokusím se o to já. „Co to do mě vjelo?.." ptám se sám sebe. „Promiň, to bude v pohodě.. já.. prosím postav mě na nohy."
„Nenene, já volám záchranku. Máš v prstech střepy!"
„Zapomeň na záchranku!! Zvedni mě, najdi pinzetu a kapesníky, prosím."
„Petře ty ses asi úplně posral!"
„Neposral, říkám ti, zvedni mě!" Calin se hluboce nadechl, zvedá mě. „Kde máte pinzetu?"
„V támhle tý skřínce vedle televize v druhým šuplíku, měla by bejt v takovym košíčku."
„V košíčku neni. Kde kurva je?!"
„Hlavně se uklidni, tak je někde v tý skříni prostě." Sofian je teď už možná mrtvej, gratuluju ti. Co? Hlas mě chce akorát rozhodit, jako bych nebyl rozhozenej už dost. Calin se vrací s pinzetou i s kapesníkama.

Sedl jsem si ke kuchyňskému stolu. Snažím se si vyndat pod světlem telefonu od Calina  z rány střepy. Když tak popřemejšlym, proč jsem to vůbec udělal? Proč jsem dal tomu zrcadlu pěstí? Zasyčím bolestí.. možná protože, si se viděl v zrcadle a ty sebe přece nenávidíš. Sofiana si nechal umřít. Co když jo? Kurva, říkal jsem přece, že se nenechám rozptýlit, tak se nerozptyluj kurva Petře, řeknu si sám sobě. „Fakt ho miluješ viď?" řekne zničehonic Calin. „Proč se na to ptáš teď? Doprdele jasně že ho miluju! Dennodenně si vyčítám že se to stalo a že se to děje, co když už je mrtvej?"
„Určitě mrtvej není. Je silnej, zvládne to. Slibuju ti, že se brzo zase uvidíte."

Po asi hodině jsem si konečně vyndal všechny střepy, teda, doufám v to. Zavázal jsem si to obvazem, snad to bude v pohodě. Asi bych měl zavolat tý cajtce, co? Ale teď ji mrdám.

Koukám do zdi, v uších airpody, hraje mi prázdno. Ano, naše prázdno. Poslední dobou neposlouchám nic jinýho.. docela mě ten track uklidňuje, na tom tracku je přece on. Jeho zpěv mě uklidňuje. Na klíně mi zavibruje telefon, prišlo mi oznámení. Možná bych se měl podívat, co to je za oznámení. Podívám se. Neznámý číslo. Dopíči. Dopíči. Dopíči. Dopíči. Dopíči. Dopíči. Zprávu okamžitě otevřu. „Policie byla v tom lese a vím co našla. Byla píčovina to tam nechat, ale neměl jsem čas. Skoro jste Sofiana našli, živýho. Jestli chceš aby žil, přijdi zítra do ulice Borůvková v 19:30. Dostaneš ho. Ale přijď sám, opovaž se aby přišel někdo další, třeba tvoji kamarádi švestky. Těším se na tebe, buzíku." přečtu zprávu nahlas.