11.7.2022 - o týden později
Soud. Den soudu. Jsem nervózní jak prase. Kurva co když to nedopadne a my tohle všechno dělali jen tak? Nevím kolik dal Sofi za právníka, nechtěl mi to říct.. ale vím, že to bylo kurva moc. Minimálně 50 tisíc. A on prostě nechtěl odemě ani korunu. Zkrátka je to debil.. záleží mu na mě, i na Toníkovi. „Co když to prostě nedopadne?!“ vykřiknu jentak. „Žádný co když, dopadne to. Za dvě hodiny tam máme být, za hodinu budeme vyrážet. Půl hoďky bude trvat cesta, půl hodiny budem tam sedět. Potom to všechno začne. Buď v klidu, přísahám na cokoliv, že všechno dopadne a ještě dneska budeme mít Toníka doma.“
Tak jo. Petře, věř mu. Věnoval tomu tolik úsilí a času. Dělal všechno proto aby si získal Tondu k sobě. Vyjde to. Když tohle říká i ten zkurvenej hlas, tak by to fakt mohlo vyjít. Musím věřit. Dopadne to dobře.
12:45
Za pět minut. Za pět minut to všechno začíná. Za pět minut budu sedět tam vedle. Se Sofim, s Lucií, s právníkem, se soudcem. Doufám, že tohle dopadne dobře.
13:30
Cože? COŽE? Já to asi nechápu. Můj mozek to teprve zpracovává. My jsme to dali. My jsme to vyhráli. Tonda je náš. Tonda bude u nás. Lucie na něj nemá žádný právo. Případ byl oficiálně uzavřen a opět se otevírat nebude. Lucie si nemůže zažádat o znovuotevření případů. Je náš. Bude náš. Ještě dneska. On to dokázal. Sofian to dokázal. „CHÁPEŠ TO?!“ obejmu Sofiho radostí. Kurva. JAK TO MOHL DOKÁZAT. „Chápu too, buď v kliduu.“ usmívá se na mě jako sluníčko na hnoji. „Jak můžeš bejt tak v klidu?!! VŠAK.. TONDA JE NÁŠ!“
„Věděl jsem že to vyhrajem, však mě ten cápek stál 90 litrů..“ zamumlal si sám pro sebe. Počkej, počkej, počkej, POČKEJ. KOLIK ŽE? HOCHU, ASI JSEM TO SLYŠET NEMĚL, ALE JÁ TO SLYŠEL. „TY SES ASI ÚPLNĚ POSRAL!!“
„Typíčo, neřvi tady!! Udělal jsem všechno proto aby jsme ho dostali. Teď je náš, wow, supr. Mám radost a jsem za to rád, nejlíp utracený peníze.“
„Pošlu ti půlku na účet, víc ti teď dát nemůžu. Po zrće snad-“
„Já ti asi mrdnu botou po hlavě, nic mi dávat nebudeš. Udělal jsem to já ze své vlastní dobré vůle a nic po tobě nechci a jestli mi dáš jedinou korunu, TAK TI URVU HLAVU!“
„Něco ti prostě dám a nebudu se s tebou hádat.“ tyvole, hádáme se jak malý kluci. „Ne, já se s tebou nebudu hádat! Nedáš mi absolutně nic, rozumíš? Už to není jenom tvůj syn ale taky můj.“ hluboce si nad jeho komentářem povzdechnu a už radši ani neodpovídám. Vím, že by to snad ani smysl nemělo.
Volá mi nějaký neznámý číslo, zvednu to. „Pro Toníka si přijeď, nemám ho jak k vám dát.“ řekne hlas z mobilu. No jasně, Lucie. To číslo mi bylo povědomný. Zdá se mi to, nebo brečí? Vlastně si ji ukradl syna, takže ano, brečí. Cos čekal? Drž hubu. „Za hodinu jsme tam, čau.“ hovor típnu. „Kdo to byl?“ zeptá se mě Sofi. „Lucie, s brekem mi řekla ať si pro Toníka přijedeme. Takže, jedem?“
„Jedem.“
ČTEŠ
Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//
FanficPřemýšlím nad ním a zrovna mi přijde zpráva. Instagram... Sofianmedjmedj: „Kde jsi? Mám o tebe strach. Prosím odepiš mi." Sofiane jdi do píči. Vytáčím starého dobrého „Kámoše". Zvedne to hned po chvíli:„Ale alee.. někomu jsem chyběl?" „Ty ne, spíš...
