Strčím klíč do zámku od dveří do Sofianovo bytu. Sofian přilítne hned ke dveřím. „Doprdele Petře!“ okamžitě mě obejme. Pevně mě sevře do objetí. Myslím, že nám je oboum jedno že za náma stojí Calin a čumí na nás. „Víš jakej jsem o tebe měl strach?“ zašeptá mi do ramene. „Promiň.“
„Tohle mi už dělat nemůžeš.“ hned jak dořekl větu tak se mi v hlavě přehrála jeho slova. Slova která mi moc ublížila. On to ale přece tak nemyslel. Asi po dvou minutách se od sebe se Sofim odtrhneme. „Hoši nechci vám do toho kecat, ale nechcete jít do bytu? Stát tady na chodbě není moc dobrý.“ řekne Calin. „Jo.. um jasně. Hele Caline já myslím, že můžeš jet domů. My už to zvládneme, promluvíme si a vše bude v pohodě.“ odpovím mu. „Jseš si jistej?“
„Naprosto.“
„Neboj, o Petra se postarám.“ připojí se Sofian. „Dobře.. tak už Petře nevyváděj píčoviny. Kdyby něco volej mi.“
„Jasný jasný, čus. A děkuju!“
„Ahoj.“ řekne Sofian. „Tak čau kluci.“ a po schodech Calin zmizí. „Pojď na gauč.“ řekne mi Sofian když zavře dveře. Jak mi řekne tak i udělám. „Hele já se ti chci fakt hrozně moc omluvit, já vím, že už nikdy ze sebe nevymažeš slova který jsem ti řekl a fakt mě to moc mrzí že jsem ti to řekl. Já byl hrozně nasranej že si kouřil, protože tě mám rád a nechci aby sis níčil zdraví sračkama jako jsou cíga. Promiň, promiň, promiň. Já vím že to nesmažu a fakt mě to mrzí, fakt jsem to tak nemyslel...Péťo miluju tě neskutečně moc a já tě ztratit nechci.“ Chytne mě za ruku- zápěstí. Trochu zasyčím. Kurva. Kurva. Kurva. KURVA. Sofian se na mě podívá. Vyhrne mi rukáv od mikiny.. do očích se mu vrhnou slzy. „Nenenenenene.“ řekne se slzami v očích. „Proč...? za to můžu já..žejo.“ do očích se mi taky vrhnou slzy.. nemůžu nic říct, nejde to. Ztuhnul jsem. Slzy mu tečou po tváři. Brečí. Protože já jsem si ublížil, kvůli němu. On brečí, kvůli mně. „Tys to udělal, kvůli mně. Ty ses popálil, kvůli mně. Ty sis ublížil, kvůli mně.“ on fakt brečí.. „Promiň, ale já nechtěl..“ řeknu. Slzy neudržím a rozbrečím se taky.
Dívá se mi přímo do očí mezitím co já se topím v těch jeho.. „Sofi.. já tě hrozně miluju. Ublížilo mi to, to jo. Ale já to prostě udělat musel. Kdybych to neudělal, pravděpodobně bych šel k nejbližšímu mostu a skočil z něj.“ řeknu mu a usměju se, teda, spíš se o ten úsměv pokusím. Chytnu mu tvář a otřu mu slzy. Dám mu pusu na čelo a vtáhnu ho do objetí.
ČTEŠ
Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//
FanficPřemýšlím nad ním a zrovna mi přijde zpráva. Instagram... Sofianmedjmedj: „Kde jsi? Mám o tebe strach. Prosím odepiš mi." Sofiane jdi do píči. Vytáčím starého dobrého „Kámoše". Zvedne to hned po chvíli:„Ale alee.. někomu jsem chyběl?" „Ty ne, spíš...
