Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

4.

„Tati?!"
Slyšíte kurva dobře, můj otec. „Kurva neřvi tolik" arogantně řekl. „Typíčo co tu děláš!!? Nemáš být náhodou ve vězení?!". „Potom ti to vysvětlím, pojď za mnou". „Nikam s tebou nejdu do doby dokud mi neřekneš co tady chceš a proč mě naháníš skoro ve tři ráno". Myslím že by bylo dobré abych vám řekl o co tu vlastně jde. Otce před pěti roky zavřeli za prodeje drog, měl tam být na 8,5 let. S mamkou jsme za to byly rádi protože jí věčně podváděl, každej večer šukal jinou děvku, věčně byl ožralej a věčně sám drogy bral. To že bere drogy zjistili až po dvou dnech co byl ve vazbě, tudíž se jeho případ znova otevřel a přidali mu rok a půl. Zapomněl jsem dodat že dříve mamku mlátil, malém ji zabil a to mu v životě neodpustim. Je to krypl a kdyby on chcípl nestěžoval bych si. Říkáte si asi něco jako "je to tvůj táta, nemůžeš chtít aby umřel", ale bro, zažij to samí co já a svýho otce zabiješ radši sám.
„Je to na dlouhý povídání, tady ti to říkat nebudu, říkám ti pojď za mnou" řekl. „Buď mi to řekneš nebo nikam nej-" přitlačil mě ke zdi paneláku a ruku měl silně na mém krku, dusil mně. Nemohl jsem mluvit, nešlo to, nemohl jsem se bránit, nešlo to. Pomocí mích rukou jsem se snažil z mého krku sundat tu jeho, ovšem nešlo to, je kurevsky silnej. Nezměnil se, pořád stejnej hajzl. Kopl jsem ho do rozkroku a znova začal běh uličkami Brna, tedy jen běh pro mě. On se proklínal bolestí na místě, já začal utíkat jak nejvíc jsem dokázal.

Doběhl jsem k nějaké lampě která svítila na večerku, vytáhl mobil a podíval se na to kde vůbec jsem. Zadal mojí adresu a vyjelo mi že cesta odsud domů bude trvat 20 minut, pohodka. Moje nohy se rozběhli směrem náměstí.

03:23
Jsem před panelákem aka domovem. Rozhlédl jsem se jestli náhodou otec mě nějak nenašel a naštěstí nenašel. Teda aspoň jsem si toho nevšiml.

Lehl jsem si do postele a jsem na mobilu. Nebudu lhát, je mi pěkně na píču, kdybych nepotkal toho kreténa bylo mi stokrát líp. Teď bych chtěl bejt na meet&greet a obejmout nějakou borku která si to přeje už měsíce. Nechápu jak mě lidi můžou mít rádi, nesnáším se. Nesnáším svůj život. Když už aspoň nemůžu být na koncertě, mohl bych bejt u svého syna Toníka. Jen kdyby moje ex nebyla psycho a nechtěla abych se s ním vídal. Mimochodem rozešli jsme se před měsícem, od té doby neděláme společně nic jiného než se hádáme kdo bude mít syna a kdy. Je mi líto že Toník tohle musel zažít, nechtěl jsem aby to takhle dopadlo, nechtěl jsem. Jak se má asi tak Sofian? Jo vlastně je půl čtvrtý ráno, tak to hádám že spí. Proč vůbec přemýšlím nad Sofianem? Ten kluk se mi dostal do hlavy a teď nechce vylézt ven. Miluje mě? Kurva Petře to že se k tobě chová mile neznamená že tě hned miluje. Chci aby mě miloval? A dost! Jdu spát, tentokrát doopravdy, nevylezu z postele až do rána, slibuju. Žádné procházky už se odehrávat nebudou. Přestal jsem projíždět ig story a chtěl vypnout mobil, někdo mi napsal, ne nebyl to Sofian, bylo to neznámé číslo.

Hello, byla bych ráda kdyby jste mi do komentářů napsali co na to říkáte, jak se vám to líbí či nelíbí atd. Děkuju<3