Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

42.

31.5.2022 - 11:29
„Tak jak pomůžeme tý Lucii?“ řešíme se Sofim Lucii a Toníka. „No to bych taky rád věděl.“ odpovím mu. „Já bych normálně na toho mafiána zavolal poldy.“
„Tak tenhle nápad opravdu vynech, žádní fízlové.“
„Proč kurva?“ zeptá se mě. „Protože fízlové jsou zkurvený zmrdi, nic víc.“
„Petře, hlavně zachovej klid. Ve finále asi nemůžeme my nic. Jestli je fakt chceš nějak zachránit, tak budem muset to nahlásit na poldy.“
„Hm.. hele dej mi ještě pár minut, třeba na něco příjdem.“

„Dobře, fajn, vzdávám to. Nevim absolutně jak jim pomoct a asi máš pravdu. Jestli jim fakt chcem pomoct, nepůjde to jinak než přes policii.“
„No vidíš, opět jsem měl pravdu.“
„Jak opět?“ podivím se. „No já mám vždycky pravdu.“
„Vždycky??? Tak to bych fakt neřekl.“
„Hele drž hubu jo.“
     „Tak kdy tam teda půjdem?“ ptá se mě. „Kam?“
„Tyvole, kam asi. Na policii.“
„Máme dneska něco v plánu?“
„Umm, ne.“
„Tak tam zajdeme dneska.“ navrhnu.
„Jo, proč ne. V kolik?“
„Myslím, že by jsme klidně mohli teď. Nic v plánu nemáme, ne?“
„No ne.. dobrý, jdem.“

12:36
Stojíme před policejní stanicí, snažím si nějak nacvičit co borcům chci vlastně říct. „Tak jo. Prostě jim řeknu všechno od začátku, co se stalo a jak jsme to zjistili.“ řeknu. „Ano, přesně to. Hlavně u všeho jsem byl, takže neboj. Dyžtak tě nějak doplním, nebo tak. Budu tam s tebou, takže klid.“
„Ok, jasný, to fitnu.“
„My fitneme. My vždy.“
   Sofian otvírá dveře do stanice. Jdeme nějakou uličkou, až narazíme na nějakého chlápka, co tu asi pracuje. „Dobrý den.“ pozdravím chlápka. „Dobrý den.“ Sofian ho pozdraví též. „Dobrej.. co tu děláte? Potřebujete někam zavést?“ zeptá se nás chlapík. Jsem kapku nervózní a moc nevím co odpovědět. „Noo.. em...“ vypadne ze mě. „My potřebujeme jít někam, kam můžeme nahlásit- no prostě něco nahlásit.“ doplní mě Sofian. Tyvole, ještě že ho mám. „Jasně, volali jste sem? Vědí o vás že tu jste?“
„Eee, my jsme měli něco takovýho udělat?“ odpovím chlapíkovi. „Nene, jen se ptám.“
„Ne, neví o nás, nevolali jsme sem.“ odpoví pro změnu Sofi. „Ok. Tak prosím vás sedněte si támhle na lavičku a počkejte pár minut, max deset. Někoho pro vás pošlu kdo to s váma sepíše.“ ukáže chlap na lavičku u zdi kousek od nás. „Jasně, děkujeme moc.“ odpovím. Chlap se na nás usměje a zmizí do nějakých bílých dveřích.

O pár minut později vyjde ze dveřích vedle nás žena, pravděpodobně policistka a zve si nás dovnitř. „Dobrý den, tak pojďte.“
    „Tu si sedněte. Tak, poprosím vás vaše občanské průkazy.“ oba dva začneme hledat občanky, potom je dáme na stůl. „Tak, co by jste chtěli nahlásit pánové?“
„E-ehm. Pokusím se to nějak vysvětlit.“
„Jasně, dyžtak se vás budu ptát na nějaké otázky.“
„No, tak... Moje ex přítelkyně mi asi pár dní dozadu do ucha pošeptala slovo pomoc, když jsem se k ní naklonil protože jsem jí předával našeho společného syna. Mě bylo jasný, že.......“