47.

224 13 2
                                    

13:41
Jsme doma. Já, Sofian, Tonda. Lucie je už v tom bytě, mafiána hledaj cajti. Podle všeho to vypadá, že není zas tak blbej a došlo mu, že ho Lucka šla nahlásit. Zkrátka zmizel, ani stopa po tom kreténovi.
„Zlato?“ vyruší mě Sofi ze scrollování igs.„Ano?“
„Nechtěl bys vyrazit dneska někam do města?“
„I s Tondou?“
„I s Tondou.“
„Klidně můžeme.. ale kam?“
„Někam do centra, já bych chtěl koupit Tondovi nějakou hračku, hehe.“
„Takže ty si chceš mýho syna přivlastnit?!“ zvednu hlas ze srandy. „Nee.. teda, možná..“
„Cožee? To teda ne jako.“
„Ale notak, Tondo, řekni mi. Chtěl bys koupit hračku od strejdy Sofiana?“
„Neumí mluvit, debílku. Semtam něco zahuhlá ale nic ti neřekne.“ Tonda se začal usmívat a nakonec i smát. „Vidíš? Jasnej souhlas!“
„Tyvolee.. no tak dobře. Ale né že mu koupíš nějakou blbost, nebo ti nabiju do drž- pusy.“ pro změnu se začal smát Sofian. „Ty? Ty bys to neudělal, na to mě máš až moc rád. Vlastně miluješ.“
„Hochu, jak si můžeš být tak jistej?“ Sofian se zaskočil. „Ježiš, neboj. Miluju tě.“
„Tyvo- e-ehm. Tyvogo. Tohle mi nedělej, zvedáš mi takhle akorát tlak.“ ušklíbl jsem se. „Co se směješ? To není vtipný ani troškuu!“
„Už buď ticho, jdem teda do toho města?“ zeptám se. „Jasný.“
„Fajn. Jdi se oblíct, do kočárku dej vodu a plenky navíc, kdyby se mladý kluk počůral nebo posral. Teda pokakal.“ nařídím Sofimu.

14:01
Kam půjdem jako první?“
„Chtěl si jít do toho hračkárství, ne?“
„Joo. Tak jdem do pompa.“
„Okej.. nechceš s tím kočárkem pomoct? Vypadáš s ním vtipně.“ jak to dořeknu, začnu se chechtat. „Nech mě žít, teprve se s ním učím.“
„No jak myslíš.“ usměju se. Naproti nám směrem k nám jde nějaká mladá slečna, mohlo by jí být okolo 15ti let. Vypadá to, že míří za náma. „Ahooj, ty jseš Stein27?“ zeptá se mě blondýnka. „Jojo, to jsem já. Chceš fotku?“
„Joo prosím!“ vytáhne telefon a zapne na něm fotoaparát. Blondýnka dvěmi prsty udělá srdíčko, rozhodnu se, že ho doplním. „Děkuju mooc. A mohla bych tě ještě obejmout prosím?“
„Jasný, můžeš.“ usměju se na ní. Ona mě s úsměvem na tváři obejme, objetí ji opětuju. Odtrhne se o mě. „Ještě jednou moc děkuju. Taak ahojj.“
„V pohodě. Čaučauu.“ blondýnka spokojeně odchází. „Tyvole, jako tebe zná a mě ne? Brno je hrozný, vůbec nemá hudební vkus.“ hraje Sofian uraženého. „Závídíš joo?“ zeptám se s úšklebkem.
„Nezávidím, to já nikdy!“
„Takže závidíš, dobře.. Byla hezká, viď?“
„Takže se ti líbila, dobře.“
„Takže závidíš a ještě žárlíš, dobře.“
„Takže spíš žárlím, ale dobře.“
„Drž hubu, nemáš proč. Já bych prcal jenom tebe.“ šeptnu mu do ucha. „Hodnej.“ odpoví mi s úšklebkem.

16:56
Konečně jsme doma. Sofian Tondovi koupil nějakýho plyšáka dinosaura, já mu koupil triko s dinosaury. Dinosauři ty jsou zkrátka Tondovo, miluje je.

Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//Kde žijí příběhy. Začni objevovat