30.6.2022
Máma má cukrovku a my s Emou jsme na to úplně zapomněli.. měla hypoglykemický šok. Je to taková hrozná sračka kdy hladina cukru ti totálně klesne a ty jseš prostě v píči. Ve třech až čtyřech procentech to končí smrtí. Máma by umřela tvojí chybou. Kvůli tobě by umřela, všichni by tě za to nesnášeli. Volali nám se ségrou z nemocnice co se vlastně stalo. Mamku zítra pustí domů jestli vše půjde tak jak má. Se Sofim jsem od tý události moc nemluvim, nechal mě bejt. Možná je na mě naštvaný, možná mi vyčítá jak jsem se zachoval (nebo spíš nezachoval) včera. Jsem zkrátka kretén.
13:42
Rozhodl jsem se, že půjdu ven. Sám. Potřebuju si vyčistit hlavu od toho co se stalo. Mám Sofimu říct že někam jdu? Seru na to. Však ho nezajímám tyvole. Proč bych mu to měl říkat? Není jedinej důvod. Možná proto, protože jsi stále jeho přítel a on tvůj. Alee, ty tam vzadu v hlavě drž hubu. Na sebe beru baggy džíny, random triko a sluchátka na krk.
Jdu do chodby si obout boty. „Ty někam jdeš?“
„TYPÍČO!“ vykřiknu. TYVOLE, TAKHLE JSEM SE HODNĚ DLOUHO NELEK. Typíčo, jinej jumpscare tohleto. „Kam jdeš?“
„Jen tak se projít. Nemůžu?“
„Nechci aby si někam chodil sám.“
„Cože?“ udivím se. Počkej, on se o mě zajímá? On se o mě bojí? „Nedělej že si neslyšel. Když jsi šel kdykoliv ven sám, nedopadlo to dobře. Navíc, pár týdnů zpátky tě tvůj otec chtěl zabít, takže nikam sám nejdeš.“
„Nemůžeš mi zakazovat chodit někam sám!“ docela mě to vytočilo, nebudu lhát. „Péťo, já jenom nechci aby se ti něco stalo..“ Sofian ke mě přišel blíž. Chytl mě za jednu ruku, kouká mi do očí. Neodolám, musím ho obejmout. Vztáhne mě do silného objetí. „Hezky voníš.“ zašeptá. „Mů- můžu ti dát.. pusu?“ zeptám se nervózně. „Ty jseš debil.“ začne mě líbat. Po chvilce se odtrhnu. „Takže hádám, že mě samotnýho ven nepustíš.“
„Hádáš správně.. a chci ti něco říct.“
„Ježiš, mám se bát?“
„Neboj se, jenom pojď za mnou do obýváku.“ jdu za Sofim. Sofi si sedne, sednu si taky. „No?.. tak, poslouchám.“
„Promiň za moje debilní chování.. co jsem udělal, nebo spíš co jsem ti řekl jsem si uvědomil až potom co tvojí mámu odvezli. Moc se ti omlouvám, miluju tě a teď mě fakt hrozně sere jak jsem se zachoval.“
„Ne je to v pohodě, však si měl pravdu. Jsem tam jenom čuměl jak čurák a nebyl jsem schopnej-“ Sofian mi přiložil jeho ukazováček na moje rty. „Drž hubu a jestli nebudeš, tak tě umlčim sám.“
„Umlčíš sám?“
„Umlčim tě sám.“
„Fajn, do toho.“
ČTEŠ
Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//
FanfictionPřemýšlím nad ním a zrovna mi přijde zpráva. Instagram... Sofianmedjmedj: „Kde jsi? Mám o tebe strach. Prosím odepiš mi." Sofiane jdi do píči. Vytáčím starého dobrého „Kámoše". Zvedne to hned po chvíli:„Ale alee.. někomu jsem chyběl?" „Ty ne, spíš...
