51.

226 20 0
                                    

18:09
Jsme doma z policejní stanice.. byl jsem celý výklepaný, už jenom když jsme byly před stanicí. Poté jsme vešli do vnitř a vyslýchal nás nějaký policajt kterýho jsem snad v životě neviděl a to, že jsem na tý stanici viděl už hodně cajtů snad ani nemá cenu zmiňovat. Když Sofian začal mluvit za mě a vysvětlovat situace který se mi s otcem stali, tak nám polda řekl, že to musím říct já. Byl jsem dost v píči, ale nějak jsem to zvládnul. Z toho všeho jsem stále totálně v šoku.. cestou zpět domů Sofian koupil pizzu. Kousnul jsem si do ní a okamžitě jsem chtěl blejt, vůbec mi nechutnala. Potom jsem zkusil si dát jogurt a ten sem vyblil, taky mi nechutnal... Mě zkrátka nechutná jídlo. Proč? Jakto? Jak se to kurva mohlo stát?
   Mezitím co já ležím bezcitně na posteli totálně mimo, tak se Sofian stará o Tondu, protože já to nedokážu. Jseš úplně neschopnej, otcovi to mělo vyjít a zabít tě. Kurva ty drž hubu, fakt mi ten hlas nechyběl. Zavíraj se mi oči a hrozně se mi chce spát. Myslím, že usínám.

5.6.2022 - 12:56
Probudím se a cítím jak mě něco škrábe na ve vlasech, no spíš někdo. Otočím se abych zjistil, kdo to je. Třeba to je otec, který se chystá ti vrazit nůž do zad.
Ne není... Je to Sofi. „Před bytem nám stojej dva cajti a dělaj nám security. Budou nám dělat security nějakou dobu.“ pošeptá mi do ucha. „Doufám, že ti je aspoň o trošku líp. Je 13:01, spal si fakt dlouho. Ale mě to vůbec nevadilo, jseš totiž hrozně roztomilej když spíš.“ pokračuje. Na jeho hlase jsem poznal, že při poslední větě se usmál. „S Tondou si moc rozumíme, normálně jeho druhý taťka jsem. Jo a.. nevadí mi že mi neodpovídáš, hlavně že mě posloucháš. Miluju tě, spolu všechno zvládnem, rozumíš? Mlčení beru jako souhlas.“

O 1 týden později - 12.6.2022
   Za tři dny vydáváme náš track.. miluju to. Ale stále mám strach. Stále mám strach z mého otce. Stále mi může nějak ublížit. Stále může ublížit Sofimu nebo Toníkovi. Nedokážu říct že jsem šťastný, protože kdybych to řekl, tak by to byla lež. Nejsem šťastný ale ani smutný..nejsem nic. Necejtim nic. Jsem do teď rád, když se najím jednou za dva dny.. já vím, že to je hrozně málo, ale co mám dělat když nemám hlad a ani mi to nechutná?
   Sofi chtěl nějak řešit to stěhování, ale pochopil že já na stěhování nejsem ready ani trošku. Respektuje že potřebuju čas abych se dostal z těch sraček co mi ten kretén způsobil. Můj vlastní otec mě chtěl zabít. Tvůj vlastní otec tě chtěl zabít, a mel to radši fakt udělat. Škoda, že mu to nevyšlo.

Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//Kde žijí příběhy. Začni objevovat