1.9.2022 - o 42 dní později
Uběhl měsíc a jedenáct dní. Co se za ty dny stalo? Potkal jsem Lucii v Brně s její mámou u který jsem zapomněl že žije. Potkal jsem jí u psychiatra. Ano, byl jsem u psychiatra, naštěstí jen pro recept na prášky. Nevím co tam dělala ona, ale vypadala dost tragicky. Mastný vlasy, nenamalovaná, fit na bezďáka, kruhy pod očima jak kdyby týden nespala. Můžu za to já? Možná jo. Doslova si jí sebral syna, co čekáš? Samozřejmě, že je na práškách. Um, jo. Můžu za to já. Se Sofianem jsme byly několikrát ve studiu nahrávat nový věci. Zároveň jsem se seznámil s jeho kapelou který jentak mimochodem už ví, že jsem jeho přítel. Řekl jim to. Byl docela ve stresu, ale zvládal to. Tenhle víkend by jsme chtěli jet na chatu u Prahy co vlastní moje mamka, ale nemáme hlídání pro Tondu a Lucii ho dávat určitě nebudeme když víme, v jakým je psychickým rozpoložením. Určitě by nezvládla se postarat o Toníka, sám vim jak jsem se cejtil když jsem si sáhl na největší dno. Jenomže tys jí na to dno strčil. Ona na to dno sama nespadla. Můžeš za to ty. Ale.. ona chtěla hrát svojí přiblblou hru na city, tak jsem jí začal hrát taky. Vrátil jsem jí to. Vracet si jí to neměl, tentokrát se to vrátí k tobě zpět. Proč si tohle moje hlava myslí? Proč si tohle já domnívám? Tohle jsou ty největší sračky bože můj. Říkám ti, dělej něco s tou Lucií nebo se ti to vrátí. Vrátí se ti to a třikrát víc. To co si zažil až do teď je to nejmenší. Budeš trpět jako pes, a né jenom ty. Co je tohle za sračky? Co ten hlas říká? Říká sračky. Sračky, sračky, sračky. Ten hlas jde odněkud z mojí hlavy, takže si to myslím já. Já nebo hlas si myslí, že to není vše. Jak to já nebo hlas myslel? Doprdele. Zábava začíná. Cože?
ČTEŠ
Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//
FanficPřemýšlím nad ním a zrovna mi přijde zpráva. Instagram... Sofianmedjmedj: „Kde jsi? Mám o tebe strach. Prosím odepiš mi." Sofiane jdi do píči. Vytáčím starého dobrého „Kámoše". Zvedne to hned po chvíli:„Ale alee.. někomu jsem chyběl?" „Ty ne, spíš...
