Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

80.

20.9.2022

9:25
Tak jo, jsem tady. Trvalo mi reálně asi půl hodiny než jsem sem došel. Nemohl jsem najít Sofianovo klíče od auta, vůbec nevim kde jsou.. je 19:28, tak kde ten zmrd je? Za mnou uslyším nějaký křupání klacků, nebo tak něco. Blesku rychle se otočím. Nikdo tam neni. Otočím se zpátky. Petře, klid. To bude dobrý, dáš to. Sofiana dostaneš zpátky. Ještě dneska ho budeš mít doma. Uslyším za sebou mužský smích, otočím se se strachem v očích, v hlavě, na hrudi, všude. Cítím můj strach po celém těle. Jakmile se otočím, spatřím jeho. Otce. „Tys přišel? To se dost divim. Nojo, můj buzerantskej syn přišel zachránit svýho manžílka." pořád se přihloupě směje. „Kde je?!!" 

„Kdo? Joo, tvůj manžílek. Ty bys ho chtěl asi vidět viď." 
„Dělej, kde je?!"
„Uklidni se, nebo ho už nikdy nemusíš vidět." když to dořekne, na hrudi mi silně píchne. Už nikdy bych ho nemusel vidět. Fajn, uklidni se Petře, to dáš. Sofian dneska bude u tebe, s tebou. „Počkej tady, dojdu ti pro něho." srdce mi bije jako o závod. Otec odešel za roh. Opravdu odešel pro Sofiana? Uvidím ho? Prosím. Ať ho přivede živého, prosím. Z rohu uvidím čtyři nohy. Sofian. SOFIAN. DOPÍČI SOFIAN ŽIJE! Po tváři mi ztékají slzy, je úplně zdemolovaný. Černé triko má potrhané, je na něm zaschlá skoro neviditelná krev, na džínách má zaschlou krev taky. Ruce má zavázané za zády něčím, asi provazem. Za provaz ho otec drží.. Nejradši bych se za ním okamžitě rozběhl, ale nechci nic riskovat. Sofian zvedne hlavu od země a podívá se na mě. Oči se mu rozzáří když mě spatří, má úsměv na rtech, stejně jako já. „Petře!" řekne Sofi. „Drž hubu!" zařve na něj otec. Otec mu začne rozvazovat provaz. Nevěřím že ho doopravdy pustí. Nevěřím tomu. Je to divný, proč by to dělal? Nejdřív ho unášet o potom vrátit? Nezdá se mi to, ale co už. Hlavně že zase budeme spolu. Otec mu provaz rozváže, Sofian se okamžitě rozběhne za mnou. Přivítám ho s otevřenou náručí. Sklopím hlavu do jeho ramene a už nic víc neřeším. Mám jeho zpět, to je pro mě hlavní. „To si nechte na později, jestli teda nějaký později bude." uslyším. Od sebe se odtrhneme. Otec má pistoli. Otec v ruce drží pistoli. Otec na nás míří pistolí. On nás chce zabít. „Na tuhle chvíli jsem čekal zkurveně dlouho. Kdyby to Milan neposral, Sofian by už byl mrtvej a ty hned po něm. Možná bych zabil i toho tvýho malýho fracka, ale to nevim jestli by se mi chtělo zařizovat. Hlavní je, že bys trpěl jako pes. Konečně po těch měsících tě teď budu moct zabít. KONEČNĚ! A ty Sofiane, ty uvidíš, jak můj zkurvenej syn umírá. Petře, měls bejt potrat. Ale tvoje matka tě chtěla. Zboužel. Tvoje sestra je taky omyl. Tvojí matku jsem znásilnil a omylem jsem jí udělal další děcko. Tvojí sestru mám silně u prdele, nevim jak se jmenuje a je mi to i v celku jedno. Jak jsem jí znásilnil bylo mi jasný že musim vypadnout, poslala by na mě švestky. Teď už bude konečně konec, posral si mi celej život, teď si to odpykáš, svojí smrtí." po celou dobu jeho velice dojemného vysvětlení jsem na něj čuměl s jemně vykulenýma očima. Dělá, jako bych za všechno mohl já. Přitom to je opačně, za vše může on. Kurva, kde jsou ty cajti?! Neměli tady náhodou bejt "kdyby něco" ? Tak kde doprdele jsou! Z rohu od kterého předtím vytáhl otec Sofiho vykoukne nějakej policajt. Zásahovka. Jsou tady. Dopíči, dobrý. Tak možná neumřu. V ruce má pistol jak kráva, se divim že se za ten roh vešel. Nesmím tam koukat, jinak to otcovi bude přijít podezřelí. Otec míří pistol už jen na mě. „Nesnášel jsem tě, zmr-" policajt z rohu vystřelí po otcovi. Sofimu v chvíli výstřelu skočím do náruče, lekl jsem se jak píča. Z rohu začnou vycházet poldové zahalený celý v černym. Jasně, zásahovka. Jeden cajt začne mluvit do vysílačky. Pořád jsem u Sofiho, v náruči. „Kurva já jsem se tak bál že tě už nikdy neuvidim!" řeknu Sofimu. „Tak to je vzájemný." začneme se líbat. „Počkej, jsem celej špinavej, spocenej, všechno." „Mě je to jedno bobe, hlavně že tě mám u sebe."
V hlavě mi probleskne video kde ten kretén říznul Sofiho. Okamžitě mu zkontruluju ruce, objevím dva velký řezance, na každé ruce jeden, ve stejné části. Na bicepsu. Nějak se mu to hojí, nevypadá to nejlíp, ale jo.. hlavně že žije. Otec je zastřelenej. Otec je mrtvej.