Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

24.

26.5.2022
Probudím se s pohledem na Sofiana. Než jsem šel spát tak mi bylo hrozné teplo, tak jsem ze sebe sundal tričko a spal jen v trenkách. U Sofiana je už nějak normální že spí bez trička. Musím ale uznat, že pořád mám problém ho neojet na místě když je bez trička (pokus o vtip).  Jedno z "našich" čtyřnohých dětí skočí na postel a jde si lehnout na Sofianovu hruď. Kocouři si ho hodně oblíbili, normálně jeho maj pomalu radši jak mě. Pohladím Purpura po hlavě, v tom se Sofian probere. Otočí svou hlavu na mě a řekne: „Dobré ráno Péťo, dobré ráno Purpure“. Nevím proč, ale do těla se mi dostane z ničeho nic takový ten záchvat radosti kdy máte chuť skákat dvacet metrů vysoko, nebo přestěhovat celej byt. Prostě máte potřebu něco hrozně dělat. Do mě vlítlo to, že bych Sofianovi měl dát ranní pusu. Tak jsem tak i udělal. „Čím jsem si to zasloužil?“ řekne ospale. „Protože jsi dokonalej, hehe-“. Chtěl jsem mu vyznát lásku. Místo toho ale mě začal líbat. Já se samozřejmě ničemu nebráním. „Co si dneska vyjít do města? Nebo tak. Hrozně chci dneska něco podniknout“ přeruším naší krásnou ranní romantickou chvilku. „Hele jakoby můžeme. Alee něco mě napadlo když jsme se včera večer dívali na televizi. Určitě se ti to bude líbit“.

Sofian od někad z prdele vytáhl stolní hru člověče nezlob se. Na tu hru jsem od mala neměl nervy bro. Nikdy mi nedocházelo jak vyhrát tu hru, takže ikdyby proti mě hrál slepej, tak vyhraje. I po těch letech jsem se stále nenaučil tu hru ochcat. Prohrál jsem. „DOPRDELEE UŽ ALEEEEE“ zařvu nasraně. „Hele nějak ti to nejde“. Podívám se na Sofiana jakože „Drž hubu jestli nechceš dostat přes držku“. Asi pochopil co jsem tim mým pohledem chtěl říct, protože ztichnul a udělal jen takové to typické „heh“. „Už nehraju, ne prostě nervy na tohle nemám“ řeknu bez naději v hlase. „Ale notak volee, pojď ještě jednu hru“. „Co když řeknu ne?“. „Hmmm... Dostaneš trest“. Stane a jde si stoupnout ke mně. Naše rty jsou tak 7 centimetrů od sebe. „Vím na co myslíš, ale takovej trest ti nedám. To není trest, odemě to je vždycky odměna“. „Zajímalo by mě jestli fakt myslíme na to stejný“ řeknu. Určitě neví, jak velkou chuť teď mám ho tu začít líbat. Ale nechci překazit tu naší krásnou chvíli. „Petře vidim ti až do žaludku, z tvýho ksichtíku ti vždycky všechno vyčtu. Vím že bys mě teď nejradši oprcal, ale dneska ne. Někdy příště třeba jo, ale dneska toho budeme mít ještě hodně na práci“. Prej někdy příště. Hehe, proč ne teď? „Taky vím, že chceš aby se naše rty spojili. Neboj se, na to dojde ale chci ti říct můj dokonalý nápad“. „Poslechnu si ho jen v případě že se naše rty spojí“. Ani na vteřinu nezaváhal a políbil mě.

„Co kdyby jsme napsali nějakou písničku?“ zeptá se mě s úsměvem. Jde vidět že z jeho nápadů na fakt velkou radost. Je to skvělej nápad. Chci s ním mít track. „Yes, prosím“. Sofian se na mě vyloženě vrhne a svalí mě na gauč do objetí. „A o čem by ten track byl?“ zeptám se. „To ještě nevím, ale to ještě domyslíme“.