Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

26.

27.5.2022
Dobré ráno. Nebo spíš ráno. Jestli bude dobré, to ještě nevím. Má pravá ruka je na Sofiho nahé hrudi. Jsem zase přimáčklej úplně k němu, jako každý ráno (spíš noc). Koukám že on kouká do mobilu na igs. Podívám se na něj a čekám, než se naše oči po dlouhé noci opět střetnou. „Šípková Růženka se nám probrala jo? Ani pusa nebyla potřeba na probuzení“. „Ty jseš debil. Ale myslím že bych si pusu zasloužil i tak“ promluvím ospale. „To nevím, za to chrápání v noci teda fakt jako nevim jestli si to zasloužíš“. „Já v noci chrápal? Si děláš prdel“ řeknu a v tom se proberu z jarního spánku. „Jo, dělám“ odpoví Sofian a přitom se začne debilně chechtat. „Hej to není vtipný ale“ zabořím hlavu do jeho hrudi. On mě začne škrábat ve vlasech. „Ale je Růženko“. V tom vystřelím z postele protože si vzpomenu na zprávu co jsem poslal včera večer Lucii. Hned se podívám na telefon jestli mi od ní přišla odpověď. Čumím do telefonu. „Kurva mrdá ti?“ zeptá se mě Sofi. „Lucka mi odpověděla“. „Tys jí psal? Cos jí psal? Proč si mi to neřekl?“. „Ano psal jsem jí, to s tím tričkem, já myslel že ti to říkal“. „Tyvole tak co ti odpověděla?“. „Prej si pro něj přijede sem ať nejezdíme pořád jenom za ní. A ptá se mě jestli mám adresu stejnou“. „Jí logicky napiš tuhle adresu ne, jí řekni že ses přestěhoval“.

S Lucií jsme se domluvili že přijede i s Tondou, jestli přijede i mafián jsem se radši neptal. No, nikdy nevíš jestli náhodou za telefonem není místo ní ten mafián. Domluvili jsme se na 12:30, právě je 12:06. Jsem neprovozní jak píča. Vůbec nevim, co bych měl udělat kdyby jsme se něco dozvěděli. Jakože jí ten mafian třeba mlátí, nebo něco takového. „Jseš nervózní?“ zeptá se mě Sofian když mu ležím na stehnech a on mě opět škrábe ve vlasech. „Ne vůbec, já jsem naprosto v klidu. Vůbec nejsem nervózní, já nikdy.... A nemáme náhodou nějakej chlast? Panáka bych si dal na eeeee... Na..na...na-“. „Žádnej panák nebude a nezájem. Vydržíš to i bez alkoholu. Zvládneš to, zvládneme to společně.

12:26
Slyším zvuk zvonku. D-o-p-r-d-e-l-e. Je to tady. Ona je tady. Sofian vylítne z gauče a já hned za ním. Sofian otevírá dveře. „Ahoj“ pozdraví nás Lucie. Vůbec nedokážu vyčíst z jejích očí nic. Ale jedno jsem poznal. Něco není v pohodě. Ona, ani mafián. Mafián nebude normální chlap. V ruce má Tondu. Tonda si hned všimne Sofiana a chce jít hned k němu do náruče. „Naazdar klukuu“ řekne Sofian roztomile. Já se jen pousměju. Lucie hned předá Toníka Sofianovi a mě se vrhne na hruď. Obejmula mě. Tak tohle jsem fakt nečekal kámo. Ona.. brečí? „Petře já jsem totálně v prdeli“ řekne mi Lucie. „Jo tak to mi nějak došlo. Může za to ten M- tvůj přítel, že“. Sofian naznačí aby šla Lucka dál. „Musím bejt rychlá, čeká na mě dole v autě. Nevím jak se mi to podařilo ho přemluvit aby zůstal v autě. Ten hajzl mě mlátí, rozhoduje snad o všem, věčně má můj telefon v ruce. Nemůžu nic udělat. Bojím se, aby zachvíli neztáhl ruku i na Tondu. Počkat- vy tu spolu bydlíte?“ řekne hrozně rychle Lucka. Eminem z ní je normálně. No dost vtípků. „On je celej v šoku, je v nervech už od doby cos mu řekla to pomoc“ odpoví Lucce Sofian za mě. A pokračuje: „Došlo nám to, ten tvůj chlap vypadá jak nějakej mafián. Je prostě divnej, nevypadá jako nějakej fajn člověk. Vůbec nevim jak bych ti mohl pomoct, nebo jak by jsme ti mohli pomoct my. Musíš prostě doufat že na Toníka nešáhne.. nic jiného ti asi nezbývá. Ano, bydlíme tu spolu“. Při poslední větě mi Sofian proplete prsty mezi ty jeho. On chce, aby to Lucie o nás věděla. „Počkat- Vy-. Tak jo dobře je to šílený já potřebuju aby jste mi nějak pomohli jakkoliv ja věřim že něco vymyslíte. Děkuju moc, musím jít.“ Na odchod mě ještě jednou obejme.