6.9.2022 - o čtyři dny později
Pátek, víkend, jedeme na chatu. Pro Toníka jsme hlídání jaksi nenašli. Mamka už něco má, Sofiho mamka to s děckama prej neumí, Calinovi ani Willymu Tondu svěřovat nechci, ještě by chudák měl trauma. Takže jede s náma...Dyžtak bude mít trauma jenom z nás. V jedenáct odjíždíme a je deset. Ještě rychle musím dobalit nějaký moje a Tondovo věci.
11:02
Už sedíme v autě a jsme na cestě na chatu. Náš víkend začíná.
12:54
Jsme tadyy!! Ty kokot, divím se že Tonda cestu přežil. Řvali jsme písničky který zrovna playlist dropnul, divim se že mám ještě hlasivky. Skoro do nás naboural nějakej kokot kterej jel rychle jak kokot a vypadalo to jakoby nás pronásledoval. Ale kdo by nás pronásledoval tyvole.. potom se nějak ztratil a už jsme ho neviděli (díky bohu). Dneska je pátek, vybalíme si věci a to je tak všechno co dneska uděláme. Možná se projdeme po okolí, dáme si takovou malou procházku. Když sebou máme Toníka tak hodně věcí co by jsme chtěli dělat nemůžeme. Například dělat píčoviny. Při jeho přítomnosti přece musím být zodpovědný, hodný a milý taťka. A taky teplej taťka, ale to jsi i teplej kamarád, teplej syn, jenom ne teplej rapper. Kdy to řekneš fans? Neřeknu. Fanoušky miluju, ale vědět vše nemusí..tahle soukromá záležitost zůstane soukromou.
17:18
Jdeme na procházku, procházka přírodou v doprovodu západu slunce ještě nikoho nezabila. Nezabila no, třeba budeš první. Kámo.. drž hubu.
Se Sofim oba držíme Tondu, každej za jednu ruku. Bobeš se učí chodit, docela mu to jde, ale prostě nikdy nevíš kdy hodí držku. Sofian se usmívá a přitom kouká na západ slunce. Pohled na něj je snad to nejkrásnější co můžeš zažít (když nepočítam líbání s nim, mazlení s nim a prcání s nim). „Nechceš udělat nějaký společný fotky? Žádný nemámee..“ zeptá se mě Sofi. „Ty kokos, to mě ani nenapadlo. Skvělej nápad!“ vytáhnu telefon a zapnu foťák. „Úsměěv!“ řeknu a usměje se, Sofi se usměje taky, zmáčknu spoušť. „Kleknem si a vyfotíme se s Tondou?“ zeptám se ho. „Jasný.“ odpoví mi a oba si kleknem. Zmáčknu spoušť. Tonda se usmívá taky, směje se. Děcká radost je to nejlepší.. (a Sofianovo samozřejmě taky). Postavím se zpátky na nohy, podívám se na Sofiho a usměju se, on udělá to samé co já. Zmáčknu spoušť. Díváme se z očí do očí, naše rty se přibližujou až se spojí. V tom skvělým pocitu mě napadne zmáčknout spoušť. „Miluju tě.“ řeknu mu. „Já tebe víc.“
„Já ti dám že ty mě víc, ja tebe víc!“
„Drž hubu, já tebe víc!“ odpoví mi s úšklebkem. „Milujeme se stejně, dobře?“
„Hmm.. noo..“
„Opovaž se říct ne!“ zakřičím na něj ze srandy. „No dobře, milujeme se stejně.“
Naše rty se opět spojí.
ČTEŠ
Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//
Fiksi PenggemarPřemýšlím nad ním a zrovna mi přijde zpráva. Instagram... Sofianmedjmedj: „Kde jsi? Mám o tebe strach. Prosím odepiš mi." Sofiane jdi do píči. Vytáčím starého dobrého „Kámoše". Zvedne to hned po chvíli:„Ale alee.. někomu jsem chyběl?" „Ty ne, spíš...
