Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

29.

Sofian mě zatáhl do nějaký ulice plný lidí ve který jsem ještě k tomu snad v životě nešel. V dáli vidím velkou ceduli "Restaurace u Jany". Jebe? Tak jdem k Janče asi. „Restaurace u Jany? Tyvole ty jedeš po Janče jo."
„Ty moc dobře víš po kom teď jedu." odpoví mi Sofian. "No asi nevim hochu, budeš nám to tady všem říct." porozhlédnu se po ostatních procházejících lidí. Sofian se nakloní k mému uchu. „Jedu po Petrovi Adámkovi. A jestli mě ještě chvíli bude srát, večer ho strestám." jak nečekané. Tedy, jak co, že?

„Tak Jančo, co si dáš?" zeptám se ho provokativně. „Debile."
Rozhodoval jsem se nad sushima a smaženým sýrem. Jak to říct.. sýr vyhrál. Sorry, not sorry. Mám chuť na smažák, nechte mě žít! „Mám vybráno." řeknu. „Já taky. Dám si sushi."
„Já smažák."
„Ses posral? Já tě vytáhnu na takovej nádhernej oběd tady u Janči a ty si dáš obyčenej smažák? Ti můžu udělat doma."
Přichází k nám obsluha. „Dobrý den, tak co si dáte?"
Jsem připraven si objednat smažák ale Sofian se rozmluvil dřív. „Dobrý den. Já bych poprosil dvakrát sushi a dvakrát neperlivou vodu."
„Vše?"
„Ano, vše." obsluha odejde k dalšímu stolu. „Vole já mam taky pusu. A já pokud si dobře pamatuju tak jsem chtěl smažák a NÉ sushi" řeknu naštvaně. „Ticho v soudní síni."

Se Sofianem jsme právě dojedli. Obsluha k nám opět míří. „Dáte si ještě něco?" zeptá se obsluha. „Nene, děkujeme. Zaplatím." odpoví Sofian opět za mě. „Tak. Bude to 1209 korun. Budete platit zvlášť nebo dohromady?" hned jak obsluha řekne cenu dnešního oběda tak sejmu Sofiana vražedným pohledem. „Já to zaplatím dohromady." vsunu se do rozhovoru i já. „Vůbec ho neposlouchejte. Budu platit já a dohromady." hodím po něm vražedný pohled číslo dva. Já ho fakt zabiju.

Vystrčili jsme nohy z restaurace a já už Sofiana hned slovně vraždim. „Kámo proč tak drahá restaurace? Posral ses? Jídlo sice výborný ale za tu cenu? To radši budu o hladu."
„Ticho. Já si to můžu dovolit bobe. A neser, nebo tě fakt strestám."
„Takže tě jdu schválně srát dál." usměju se na něj ironicky.

„Kam jdeme teď? Domů?" zeptám se unaveně. „Procházka lesíkem by nám neuškodila, ne?" no asi ne, ale... „Jsem unavenej jak piča. Nemůžeme si to nechat na zítra?"
„Nemůžeme." jen to dopoví tak za námi přiběhnou nějaké dvě slečny..no spíš holky. Popularita? Co to je? Jsem zapomněl že to ještě existuje. „Ahojj, mohli by jsme s váma fotku prosím?" zeptá se bruneta. „Jasně." odpoví bez váhání Sofian. Mobil udělá cvak. „Moc děkujeme! Ahooj."
„Není za co. Čauu." a holky..teda slečny jsou pryč. „Jsem zapomněl jaký to je bejt nějak známej." řeknu Sofianovi ze srandy. „Upřímně, já taky. Dlouho se mi nestalo že by někdo mě potkal na ulici a chtěl fotku." společně se zasmějeme a pokračujeme v chůzi směr.. směr.. směr? Asi ten les.

Jsme někde na cestě v lese. Existuje listnatý les? Jestli jo, tak právě jsme v něm. Snad chápete co za les myslím.. já na ty odborný názvy fakt nejsem. Sofian se otočí za sebe. Netuším proč. Chytne mě za ruku. Já se hned podívám na to, jak se nám spojili ruce. Kouknu se hned na Sofiana, podívám se za sebe pro jistotu ještě jednou jestli tam nikdo není, no a není. Pustím jeho ruku. Pravou ruku mu dám na krk a levou na tvář. Políbím ho. Políbím ho a zničeho nic slejvák jak svině. Odpojíme od sebe naše rty a podíváme se jaké počasí tu je. Podíváme se na sebe a pokračujeme v činnosti. Líbáme se.

Po minutě se odtrhneme a mě něco napadne. Takovej romantickej den... Co si ho neudělat ještě romantičtější? Tanec v dešti. Pojďme si to počasí aspoň nějak užít. „Sofi?"
„Petře?"
„Tanec v dešti?"
„Tanec v dešti." Sofian naše rty opět spojí.