Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

6.

Probudím se v místnosti plných světel. Ohlídnu se na jednu stranu, než se stihnu ohlédnout na druhou tak někdo vedle mě řve že jsem se probudil. Ten hlas znám...
Cože? Sofian..?
Otočím se na druhou stranu a jen hledím. Já jsem v nemocnici? „Co se stalo? A co tu děláš? Proč tu jsem?" zběsile se ptám Sofiana. „Co se stalo.. no to je trochu komplikovaný. Ve zkratce, ožral ses a psal mi upřímný sračky že jsem k tobě přijel uklidnit tě". Cože to? Co jsem mu kurva psal?! Kde mám mobil? Sofian pokračuje: „Co tu dělám. Když jsem tě našel byl si v bezvědomí... A...". „A?!" vykřiknu. „Proč tu jsi? Protože jsem ti zavolal zachránku když jsem tě našel s pořezanýma rukama a v bezvědomí, neváhal jsem a hned volal rychlou" zodpoví mi na všechny mé dotazy. Podívám se na své ruce, mám je celé obmotané obvazy a pod nimy asi kapesníky? Prostě něco měkkého. „Ještě jedna otázka. Co jsem ti psal?" prosím, že jsem nepsal takový sračky. Absolutne nic si nepamatuju, pochopitelně. Sofian si vytáhne z kapsy svůj mobil a hledá, asi chat nás dvou. Podá mi mobil.
05:58
27wolfenstein: Sofi ja se zabijz
Sofianmedjmedj: cože? Hej tohle je nějaká sranda nebo?
Petře co se děje?
Odpověz mi!
27wolfenstein: kamo ja vole dojdu na gen most a skocum s nej
Sofianmedjmedj: jsi ožralej?
27wolfenstein: ne ja jsem naprpstp strizlivej
Sofianmedjmedj: petře dopíči, přestaň dělat píčoviny
Kde bydlíš? Dej mi adresu
27wolfenstein: Sofi chybis mi k cemu adresu chces
Sofianmedjmedj: Abych za tebou dojel, nechci aby sis něco udělal. Mám tě rád.
27wolfenstein: hdj ja jsem v pohode nejezdib naprosto
Sofianmedjmedj: jsem na cestě, nic si hlavně nedělej, zůstaň v klidu!
27wolfenstein: sofi chybi mi tvoje objetiu
Sofianmedjmedj: hned jak dorazím tak tě obejmu přísahám. Jen si nic nedělej, prosím.

S překvapeným obličejem vracím Sofianovi jeho mobil. „jak si přišel na mou adresu? Nebo přijel si vůbec? No asi jo když tu teď ležím.." ptám se ho. „Snapchat. Před dvěma týdnama jsi mi poslal žádost a já ti ji přijmul, máš zaplou polohu, debílku. V tomhle případě to bylo jedině dobře Péťo". Borec mi asi zachránil život, to je hezký. „A teď se pro změnu zeptám já. Proč si to udělal? Proč ses chtěl zabít?". „já.. já nevím. Tyhle stavy nemívam často. Od doby co beru prášky jsem v pohodě. Tu noc jsem neusnul, nemohl jsem zabrat. Měl jsem myšlenky na sebevraždu a rozhodl se dát si chlast" zmateně odpovím a v očích mam slzy. „Věděl si že na antidepresiva nesmíš alkohol? To tě snad doktor informoval ne?". „Informoval ale já..." láme se mi hlas. Mám v očích slzy. Sofian se ke mě nakloní a začne mě uklidňovat: „Pšš, Petře dobrý. Dopadlo to dobře a to je hlavní. Je dobře že si mi napsal. Nic se neděje. Vše je v pořádku" a u toho mě obejme. Takhle jsem se dlouho necítil... On je můj safeplace. To objetí.. nechci aby někdy skončilo, nechci. Po minutě se od sebe odrthneme protože přijde doktor.
„Tak pan Adámek, co jste proboha vyváděl? Tohle není poprvý, však vy to víte" řekl Doktor. Sofian se na mě podívá jemně vražedným pohledem když doktor vysloví „tohle není poprvý". „Omlouvám se, já to přehnal s alkoholem" odpovím. „Ale moc dobře víte že na ty antidepresiva co užíváte nesmíte alkohol. Hlavně mi neříkejte že vám to váš psychiatr neřekl". „Pane doktore řekl mi to, ale mě nebylo dobře nějak, já se chtěl..znežít" řeknu nejistě. „Dobře. Potřebujete silnější prážky na deprese?". „Ne, na spaní. Tu noc jsem nemohl usnout a ani jsem neusnul. Asi nedostatek spánku to zbůsobilo. Nevím, omlouvám se". „Neomlouvejte se, to se zboužel stává. Tak necháme si vás tu ještě dneska a zítra půjdete domů. Ale kontrole na psychiatrii se nevyhnete". „To mi je jasný už nějak". „Tak, ležte v klidu hlavně. A žádný blbosti už!". „Nebojte" odpovím s úsměvem na tváři. „Tak zatím, nashle" řekne doktor. „nashledanou".
Do očí se mi znova nahrnou slzy, nevím proč. Prostě se to stane. Sofian si toho všimne. „Sedni si" řekne. Nevím proč to chce, ale udělám to. Sedím. Co teď udělá?
Vztáhl mě do objetí, tentokrát do mnohem silnějšího. Já ho obejmu tak jemně protože mě hrozně bolí ruce, pochopitelně.