Stav neskončil ale pokračuje. Jsem ready na to tenhle život navždy ukončit, konečně mám to co jsem chtěl. Ale vypadá to že ho dnes neukončím.. vidím rozmazaně ale stále vidím, i slyším. Slyším jak přijíždí auto a zastavuje u této ulice, zároveň vidím ze strany kde zastavilo auto světlo. Dnes se smrt asi konat nebude. „Petře, Petře! Petře prosím mluv semnou!“ říká člověk který za mnou přiběhl. No jasně že to je on. Oči mám zavřené, ale otevřu je abych ho snad naposled spatřil. „Tyvole Péťo co mi to zas děláš..“ řekl a mlčí, jen na mě kouká. „doprdele ty sis něco vzal, kurva nemůžu tě vzít do nemocnice. To nejde...“. Nemůžeš, máš pravdu. „Fajn, jedem domů. Doufám že nejseš těžkej“. Nevim co pro tebe znamená „Těžký“. Vlastně vím, rozhodnout se jestli mě miluješ nebo ne. Sofian se ke mě ohne a chce mě zvednout, předpokládám že mě potom mrdne do auta. „Typíčo to je jiná“ řekne.
23:02
Probudím se doma v posteli vedle Sofiana. Sofian je ke mě přítulený, zase bez trička. Vidí, jak se probouzím. „Proč si to udělal?! Mohlo tě to zabít!!“ řekne dost nasraně. „To mi je to krásný probuzení, hned se na mě řve“ odpovím arogantně. „Promiň, já nechtěl. Jen si mě děsně vyděsil. Už to nikdy nedělej prosím“ řekl a přitáhl si mě k němu. Cítím se zase safe. Cítím se s ním v bezpečí. Zavřu jen oči a užívam si jeho objetí. „Můžeme takhle zůstat v objetí už navždy? Prosím“ řeknu. „Zůstaneme takhle jak dlouho jen budeš chtít, hlavně už nic nedělej, nic si neber“. Jen se usměju. Jsem unavený. Usínám, s ním, v objetí.
8:21
Probudil jsem se, hádejte u koho v objetí. Nechci už být jinde. Tyvole Tonda! Je v pohodě?! Odtrhnu se od Sofiho a vystřelím z postele jak kdyby hořelo.
Tonda leží spokojeně v postýlce. „Co blázníš?“ ozve se za mnou hlas. Otočím se a řeknu: „Um já nevěděl co je s Tondou a trochu jsem se vyděsil“. Sofian se mé odpovědi jen usměje. Já jdu blíž k němu, obejmu ho celou svojí silou. On se mému objetí vůbec nebrání. Po chvíli mě chytí za boky a já se odtáhnu.. jeho ruce mi přistáli na tvářích..políbil mě. Jeho rty se odtáhnou od těch mích. „Dnes v noci jsem si opravdu uvědomil že tě miluju a že chci být jen s tebou. Petře miluju tě“. Já na něj jen koukám, nevím co říct. Trapné ticho přeruším líbáním. Je tohle realita nebo sen?
Ležíme spolu v posteli a mazlíme se. Počkej, však jsme si ani neřekli jestli spolu chodíme.. „Sofi?“. „Ano?“ řekne. Na očích mu vidím že je opravdu šťastný. On je semnou šťastný...<3. „Chodíme spolu? Nebo jak to mezi sebou máme?“ zeptám se. „Já myslel, že to je jasné. Jasně že spolu chodíme trubko. Nebo snad nechceš?“. „Blázníš? Jasně že chci! Jsem s tebou neskutečně šťastnej. Nechci být s nikým jiným ani nikde jinde. Chci být tady, s tebou“. „Miluju tě Petře“. „Já tebe Sofi“
ČTEŠ
Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//
FanficPřemýšlím nad ním a zrovna mi přijde zpráva. Instagram... Sofianmedjmedj: „Kde jsi? Mám o tebe strach. Prosím odepiš mi." Sofiane jdi do píči. Vytáčím starého dobrého „Kámoše". Zvedne to hned po chvíli:„Ale alee.. někomu jsem chyběl?" „Ty ne, spíš...
