16.

322 20 4
                                    

Je mi opravdu zle. Je to tu zas. Zase ty stavy.
Napadla mě jedna věc kterou bych opravdu dělat neměl. Člověk, od kterého jsem dříve kupoval drogy. Nejsem si jistý jestli ho mám ještě v kontaktech..jdu to zjistit. No jasně že ho mám. Péťa věděl, proč jeho číslo nevymazávat. Opravdu to chci udělat? Nějaká droga a k tomu antidepresiva nezní jako dobrá kombinace. Spíš jako vražedná...
Když se mi něco stane tak..tak..tak? Tak to bude všem u prdele. Dobře, možná budu chybět nadrženým fanynkám který doufali že si jednoho dne semnou zaprcaj. To je asi celý. Sofian bude rád že nemusí už řešit sračky spojený semnou. Nebude mi muset lhát že mě miluje.
Přemýšlím nad ním a zrovna mi přijde zpráva. Instagram... Sofianmedjmedj: Kde jsi? Mám o tebe strach. Prosím odepiš mi.
Sofiane jdi do píči. Vytáčim starého dobrého „Kámoše“. Zvedne to hned po chvíli; „Ale alee.. někomu jsem chyběl?“. „Ty ne, spíš matroš co rozdáváš“. „Ses dlouho neozval. Kde sraz?“. „Víš jak jsme se předtím setkávali na takovym tom parkovišti? Tak na tom přesně ne. Setkali jsme se párkrát ještě na druhym. Je u toho hned takovej kokot číňanskej kterej má krám velkej jak můj čurák, tak tam bych se rád sešel“ popisování mam good, ne? „Tvé přání mi je rozkazem. Vidíme se tam za 20 minut“ řekl a típl. S nim domluva byla vždycky úžasná. Divím se že mě má ještě též uloženého. Asi věděl že jednoho dne mu zas zavolám.

20:17
Jsem tu, on zatím nik- je tu. Má pořád stejnou škodovku. „Čus, dlouho jsme se neviděli kamaráde“ řekl. „to teda ne no. Co máš?“. „Hele mám úplně něco novýho, takovou tabletku. Po pěti minutách ti to udělá stavy který si v životě nezažil, ale ty stavy jsou skvělý. Můžu potvrdit ze své vlastní zkušenosti“. „Kolik chceš za jednu?“. „Normálně dávám za 380 ale, pro tebe speciálně 250“. „Pořád stejně levnej? S tvym byznysem inflace nehnula teda“ řeknu a u toho vytahuju peněženku. Dám mu tři stovky. „Zbytek si nech, díky moc“. „Díky za deal, doufám že se nevidíme naposled“. „Taky, čau“

Šel jsem do takový opuštěný ulice do který nikdo nechodí. Já tam dřív chodil když jsem se chtěl sjet, opět dělám jak kdybych to nechtěl udělat. Ještě jsem si tu tabletu nedal.. ale nebude trvat dlouho než ji budu mít v sobě. Vytáhnu tu sračku z kapsy. Polknu to.

Totální euforie.. tohle mi chybělo. Mám pocit že usínám, ale zároveň se mi točí celej svět. Vidím svět s glitch efektem. Achjo. Tohle je úžasný. A ještě lepší by bylo kdyby mi telefon v kapse nezvonil každou chvílí. Vytáhnu telefon z kapsy a chci si vypnout zvonění. Místo toho omylem příjmu telefonát. „Coe kurva“ řeknu. Člověk v telefoně odpoví: „Péťo.. já tě miluju promiň jestli jsem něco řekl špatně, prosím řekni mi kde jsi“. No jasně že to je ten kretén. Začal jsem se smát. „Vyhul mi“ řekl jsem a telefonát típnul.

Začíná mi být totálně špatně. Hrozně blbě se mi dýchá. Jsem v prdeli, nebo v pohodě? Konečně v klidu umřu.

Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//Kde žijí příběhy. Začni objevovat