Prázdno. //FF Stein27, Sofian MedjMedj//

37.

B-a-b-i-č-k-a. Tak to jděte přátelé mojí milý do prdele. Tady nebudu. Myslím to vážně, nebudu tady. Mé nohy jdou směr branka a potom auto. Zamknu se v autě a prcám všechny. „Petře počkej!" řve na mě sestra. Neodpovím, pokračuju v chůzi k autu. „Kurva Petře!!" běží za mnou. Chytne mě za ruku a tím mě zastaví. „Babička tu je aby se tobě-vám omluvila. Nebylo to od ní vůbec hezký a ona to ví." Sofian k nám přiběhne. „Péťo zkusme jí vyslechnout... prosím. Aspoň tu zkus." prosí Sofian. Ema se na mě usměje a hodí očka na Sofiana. „Fajn." nakonec jsem se převrátil k variantě takové, že to možná zas tak špatný nebude. No ale pořád je tam to možná, že...
Hned jak mě babička uvidí tak vstane a jde za mnou. Obejmě mě. V týhle rodině asi objetí hodně jedou. „Petře hrozně moc se ti omlouvám za tu scénu tady minule. Mě vůbec nedocházelo co dělám a jak ti tím můžu ublížit. Neskutečně moc mě to mrzí, chci abys mi odpustil. Vím že to nebude hned, dám ti čas. Ale prosím.. odpusť mi. Ráda tvého přítele- jak že se jmenuje?"
„Jmenuju se Sofian."
„Jo, děkuju, Sofiane. Ráda tvého přítele Sofiana poznám. Jsem ráda že jsi šťastný, mohl bys prosím v nejbližší době zajet k nám do Telnice i se Sofianem? Chci si ještě o tom nějak promluvit, vím že to jen tak nesmažem. Chci aby jsme na to aspoň co nejvíc zapomněli." situaci si v hlavě přehodnotím. „No dobře no. Někdy přijedeme a popovídáme si."
„Já fakt vím, že to nesmažem, ale-"
„Babi už dost. Já to chápu, tvou omluvu jsem příjmul, už omluv a vysvětlování stačí."

17:42
Z nějakýho neznamýho důvodu Sofian odpadl hned jak jsme přišli domů. Teď už třeba dvě hodiny chrní roztomile v posteli. A já? Upřímně jsem v nervech jak svině, protože jsem si vzpomněl na Toníka a Lucii. Jsem zase v prdeli. Z těch dvou. Už nemůžu..fakt ne. Ten příjemný pocit té bolesti když si žiletku zaryju do kůže mi kurva chybí. Ale já nemůžu. Sofian neví o tom, že jsem někdy měl problémy se sebepoškozováním a když budu nosit stále mikiny a trička s dlouhým rukávem dojde mu, že je něco kurva špatně. Dobrý nápad to rozhodně není, ale kurva mi to chybí. Počkej.. a co cíga? S těma jsem přestal asi před půl rokem, musel jsem přestat kvůli psychiatrovi. Potřeboval zjistit jaký vliv mají cigarety na prášky co jsem bral takže jsem musel přestat kouřit a mě to nějak vydrželo. Ale cígo by mi teď kurva pomohlo. Já to mrdám.. když né žiletka, tak cígo ano.
Vezmu na sebe mikinu, boty a jdu. Zajdu do nejbližší večerky. „Dobrý den. Poprosil bych jedny modrý dlouhý Winstonky a zapalovač." řeknu vietnamce co je za pokladnou. „199 korun poprosím." tyjo, vietnamka co umí dobře česky. To se každej den nevidí. Z peněženky vytáhnu dvě stovky. „To je dobrý."
„Děkuju. Naschledanou."
Hned jak vyjdu z večerky vytáhnu jedno cígo a okamžitě si zapálim. Všechen stres ze mě odpadl když jsem potáhl ty skvělý látky.

18:26
Přišel jsem domů. Slyším, že hraje televize. Řekl bych, že Sofian je už vzhůru. Šípková Růženka je vzhůru. „Tyvole kde kurva jsi? Nemůžu se ti dovolat!"
„Cože- no já se byl projít."
„Proč z tebe táhnou cigarety?"
„Ale hovno."
„Ti dám hovno tyvole. Modrý Winstonky. Ty poznám ikdybych čuch neměl. Sám jsem je dva roky kouřil." Sofian hned jak to dopoví jde do předsíně k mojí bundě. No doprdele. Ty cíga mám v bundě. Šáhne do první kapsy, tam nejsou. Šáhne do druhý kapsy... Bingo. Dopíči. „A tohleto je doprdele co?!"