Kráska a zvíře | Loki

1. Kapitola

,, Dělej!'' zařval na mě žalářník a nebylo to posíláno jenom na mě. Ostatní, kteří sdíleli moji celu se museli také postavit a vydat vstříc smrti stejně jako já. V roztrhaném oblečení a celá špinavá jsem šmajdala s želízky k nynějšímu králi Ásgardu. K nejkrutějšímu člověku, kterého jsem kdy potkala. K Lokimu Laufeysonovi. 

Vstoupili jsme do místnosti, kde Loki přebýval. Sklonila jsem hlavu a snažila se nevnímat přicházející smrt. ,, Klekněte!'' zařval na nás žalářník a bolestivě nás všechny donutil si kleknout. Na tváři se mi objevila slza. V duchu jsem naříkala a volala o pomoc. 

,, Pane...'' žalářník se uklonil a poodstoupil stranou. ,, Přivedl jsem je, jak jste chtěl...'' cítila jsem, jak vzduchem prosvištěla Lokiho ruka, která žalářníkovi dávala jasně najevo, aby zmlkl.

,, Slyšíte to?'' pověděl a já uslyšela lehký posměšný smích. Všichni rázem ztichly a já to uslyšela také. Pláč a naříkání. To ho tak těšilo? Strach, bolest a beznaděj? Tohle není člověk, tohle je zvíře. 

Jeho krutý smích se vydral napovrch. ,, Ty!'' zařval a já trochu pozvedla hlavu, abych viděla, koho si vybral. Byla malá holčička, které nemohlo být ani devět let. Brečela, ale poslechla a povstala. ,, Nepotřebujeme tady taková ubrečená dětská jako jsi ty!'' Loki vstal ze svého trůnu a sešel pár schodů, které ho dělily od nás. 

Se svým triumfálním žezlem v ruce namířil špičku k jejímu srdci a já už věděla, co přijde. ,, NE!'' zařvala jsem z plna hrdla, ale to jsem dělat neměla.

Zaměřil na mě svůj pronikavý krutý pohled a poté se přesunul ke mě. ,, Vstaň...'' pověděl potichu, ale vážně. Když jsem nic neudělala, zdůraznil svoje přikázání tak, že se všichni v místnosti lekli jeho řevu. ,, VSTAŇ!''

Zavřela jsem oči. Slza mi vyjela z koutku oka a kutálela se na mé tváři. Hned poté, jakmile dopadla na zem jsem vstala, ale své oči jsem nechala zavřené. ,, Podívej se na mě!'' zařval a já zlehka pootevřela oči, ale nedokázala jsem se mu podívat zpříma do očí. Bolelo to i tak. Nehodlala jsem pocítit ještě větší bolest. ,, Podívej se na MĚ!'' zdůraznil ještě jednou se zaťatými zuby. Nadechla jsem se se skleněnými oči mu pohlédla do těch jeho. 

Jeho pohled mě opravdu drtil. Myslela jsem, že tam na místě zkolabuji. ,, Teď zopakuj, co jsi řekla!'' vyslovil pomalu a já se zlehka napřímila, abych si dodala sebevědomí. Stejně dřív nebo později zemřu, tak ať je to za mnou.

,, Ne...'' zašeptala jsem a on se posměšně, ale spokojen usmál. 

,, Tak ne jsi řekla...'' úsměv náhle rázem zmizel a on mě vzal za krk. ,, Tady nikdo nikdy nebude rozkazovat mě! Rozuměla jsi!''

,, Stejně zemřu...mohu si rozkazovat komu chci...'' v polovině věty se mi zlomil hlas. ¨

Loki se zlomyslně ušklíbl. ,, Kdo říkal, že zemřeš! Do žaláře s ní!'' pustil mě a žalářník mě prudce vzal za paži a táhl mě pryč...zpátky do cely...

Chcete pokračování? <3