Kráska a zvíře | Loki

16. Kapitola

Možná, že bych spala ještě déle, ale ranní svit mi to nedovolil. Pomalu jsem začala otevírat oči. Cítila jsem se zvláštně. Odpočatá, ale zároveň i unavená.

Pohlédla jsem na druhou stranu své postele a ani mě nijak nepřekvapilo, že Loki je pryč. Protáhla jsem se a vstala, abych se mohla převléci. Všude po pokoji bylo rozházené moje oblečení. Bylo to trochu ostudné. Doufala jsem , že toto služebné neviděly.

Když jsem byla oblečená, upravila jsem si vlasy a poté vydechla. Tak tedy co teď? Jako na zavolanou mi jedna ze služek odpověděla: ,, Dobré ráno madam.'' Páni, odteď jsem madam? To si nezasloužím...

,, Proč mi tak říkáte?'' chtěla jsem vědět a slečna se trochu podivila.

,, No...jste přítelkyně našeho pána. Musíme vám tak říkat.'' odpověděla, avšak já se trochu uchechtla.

,, Jak přítelkyně? Kde jste tuto informaci vzala?''

,, Není to přece jasné? K nikomu jinému se lépe nechová. Mimochodem, snídaně je připravená.'' a v ten moment odešla. Stále jsem nevěřila vlastním smyslům. Loki se, až na včerejšek , ke mně chová stejně jako k ostatním. Je stejně krutý a zlomyslný. V čem tedy se ke mně chová lépe?

Konečně jsem dorazila do jídelny. Dost mě podivilo , že Loki neseděl na svém místě. Tedy naproti mně. Odteď se mi bude vyhýbat?

Povzdechla jsem si a místo toho, abych se šla najíst, jsem zamířila k balkonu. Čerstvý vzduch mě zasáhl v okamžiku, kdy jsem vstoupila na ranní slunko, které příjemně hřálo. Zahrady dole krásně kvetly a ze stáje se ozýval řehot koní.

V ten moment jsem si uvědomila, že jsem tomu starému muži v cele něco slíbila.

Jídlo, jež bylo připravené na stole jsem nechala být. Najím se, až vyřídím toto. Zamířila jsem nenápadně do zahrad paláce a hned poté změnila směr k věznici. Dost mě překvapilo, že zde byl jen jeden stráže, který mě ani neprověřil zda mám povolení.

Procházela jsem uličkou a snažila se najít tu pravou v celu, kde stařec přebýval a podařilo se!

,, Dobrý den přeji...'' pozdravila jsem s lehkým úsměvem. Muž pozvedl hlavu, aby zjistil, kdo na něj promluvil a poté mi úsměv oplatil.

,, Rád vás zase vidím.'' odpověděl. Jeho koutek úst mi právě teď připadal zvláštní. Lehce sebou zlomyslně škubl. Ale možná se mi to jen zdálo...