Několik dní jsem jen strávila ve svém pokoji. Loki se ke mě choval ještě hůře než předtím. Jeho chování mě každým dnem ranilo víc a víc. Nezvládala jsem to. Psychicky ani fyzicky. A jednoho večera po večeři moje touha se znovu nadechnout čerstvého večerního vzduchu, překročila všechny meze.
Tajně v noci jsem naplánovala další plán útěku. Kotník, jež byl vymknutý se mi zahojil, takže tentokrát jsem mohla utíkat, jak nejrychleji jsem mohla a to jsem také udělala. Hned, jakmile nastala půlnoc a já si byla jista, že už nikdo venku nepoletuje po chodbách, vyšla jsem vstříc neznámému.
Samozřejmě jsem si myslela, že u hlavní brány ven nikdo nebude, ale tentokrát jsem se mýlila. Dva stráže pochodovali sem a tam a hlídali můj východ. Sakra! Zanadávala jsem si pro sebe. Jak to jen obejdu? Jedině...Jediná možnost je odlákat pozornost.
Svoji botou, kterou jsem mimochodem nenáviděla, jsem odlákala jejich pozornost. Hodila jsem ji nenápadně proti zdi, co nejdál ode mě. K mému štěstí odešli oba strážci od hlavních dveřích. V ten moment nastala moje šance.
Rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem mohla. Byla jsem si vědoma rizika odhalení, jelikož jsem neskutečně dupala! ,, HEJ!'' zakřičel jeden ze stráží a rozběhl se za mnou. A teď jsem měla pronásledovatele...
A jediná příležitost, jak se zbavit pronásledovatelů byla tato: utéci do lesa, který se tyčil hned vedle paláce. ,, Stůj!'' řvali na mě každý ze strážců, ale já už se prodírala kapradinami a křovinami, které byly na začátku temného a strašidelného lesa.
Dech mi už po několika minutách nestačil. Zastavila jsem a doufala, že mě strážci nenajdou. A popravdě jsem doufat nemusela. Byla jsem tak hluboko v lese, že sama jsem nevěděla odkud jsem přišla. Nevěděla jsem ani, kde je konec.
Houkání sovy mě probralo z hlubokých myšlenek. Ztratila jsem se! To...to je ještě horší než kdyby mě strážci zatkli za pokus o útěk. A proč je to horší? Nevím, kudy se dostat ven. Nevím, jaká divoká zvěř se v tomto prapodivném lese skrývá...
,, Ale ne!'' vydechla jsem zoufale. ,, NÉÉÉ!'' měla jsem sto chutí do všeho praštit. Tohle by mohl být můj konec. Už nikdy neuvidím svoji rodinu, protože les je velký. Cítila jsem jeho velikost. Navíc neznámý, takže dostat se z něj nebude lehké. ,, Loki...'' bylo moje poslední slovo, které jsem ještě dokázala říct. Poté jsem upadla v zoufalství na zem a poddala se breku.
ČTEŠ
Kráska a zvíře | Loki
Fanfiction,, Láska pomíjí, ta má už pominula...'' Co když se do jeho života ale v mísí někdo, kdo ho přiměje milovat? Příběh, jež vás zatáhne do období Thora 2 a Avengers 1. Loki, jež narafičil svoji smrt už podruhé, ovládl trůn. Jeho bratr se vrátil zpá...
