21. Kapitola

2.4K 223 16
                                    

Stál téměř u mě. Dělilo nás od sebe jen pár centimetrů. Byl o něco vyšší než já. Shlížel na mě a já se viděla v jeho světle modrých očí. Bylo to zvláštní. Jako kdybych ho už někdy viděla. Jeho rysy...

Náhle se zasmál. A znovu...bylo to tak povědomé, že jsem se musela zeptat i přes všechen ten strach: ,, Neznám vás...náhodou?'' byla to tak trapná otázka, ale v nitru mi to nedalo spát. Navíc...ptát se na takovéto otázky nějakého vraha? Jasně proč ne, že jo?

Neznámý muž se zarazil a až po chvíli odpověděl: ,, Ne, ale měla by jste ustoupit!'' povytáhla jsem obočí, jelikož jsem jaksi nechápala, ale pak mi to došlo.

,, Běžte od něj, slečno!'' Prudce jsem se otočila a zadívala se na jednoho člena z Avengers. Captain America. Jaká náhoda, že jsem dnes zrovna o nich mluvila a oni jsou tady. 

Nepohnula jsem se z místa. Byla jsem moc zaražená na to, abych cokoliv udělala, avšak hlas toho neznámého mě přiměl ustoupit. Naklonil se k mému uchu, lehce mě vzal za boky a zašeptal: ,, Bež Claro...'' A odstrčil mě pryč. Jak...jak mohl znát mé jméno?

Skoro jsem upadla přes ty klanící se lidi. ,, Když jsem byl naposledy v Německu, taky se tam považoval jeden nad ostatními,'' zvolal Captain America. ,, A nedopadlo to s ním dobře.'' Muž v přilbě se jen zasmál.

,, Ty jsi ten ztracenec v čase...''

,, Jediný ztracenec jsi tu ty!'' a v ten moment přiletělo zvláštní letadlo, jež zamířilo své zbraně na neznámého muže, který znal mé jméno.

,, Loki, odhoďte tu zbraň a vzdejte se!'' vyznělo z letadla, avšak Loki nic takového neudělal. Naopak zaútočil. Všichni lidé sebrali tuto příležitost a začali utíkat, avšak já ne. Stála jsem na místě a sledovala jejich boj, ale přitom se mi v hlavě vířily všechny myšlenky. To jméno! Loki...jako kdybych ho někdy slyšela. 

A pak...pak jakoby z čista jasna mě zasáhla rána. Ne opravdová. Citová rána uvnitř mě. 

Vzpomínky se mi vrátily. Ztracena v lese, jízdy na koni, společné večeře, společný večer...

,, NE!'' zakřičela jsem a oni oba dva na mě zaměřili své pohledy. V Lokiho výrazu jsem vyčetla, že si uvědomil, co se stalo. Vzpomněla jsem si...

Vydávám poslední kapitolu tohoto roku! Uvidíme se v roce 2017 :) Šťastný Nový Rok všem <3 Jste úžasní!

Kráska a zvíře | LokiKde žijí příběhy. Začni objevovat