Seděla jsem na posteli ve svém pokoji. To čekání mě zabíjelo, ale musela jsem to vydržet. Konečně však nastal správný okamžik! Půlnoc...odbila dvanáctá hodina a já konečně s odhodláním vstoupila na prázdnou chodbu. Tentokrát jsem měla plán útěku promyšlený lépe. Vydala jsem se tím správným směrem, který vedl ven z hradu.
Nevěděla jsem, jak dlouho už jdu, ale na tom teď nezáleželo. Moje hlavní priorita byla: Dostat se ven, jít k Heimdallovi, který mi snad otevře portál zpátky na Zemi. Avšak se moje plán zvrtl v momentu, kdy jsem uslyšela kroky.
Přidala jsem do kroku a schovala se za jedním z mnoha sloupů. Boty, které jsem koutkem oka postřehla jsem velice dobře znala. Byly černé, ale sem tam měly nádech do zelena a kdo jediný tady nosí černo zelený oblek? Loki...
Musela jsem si dát dlaň na ústa, abych svým neklidným dechem nepřilákala pozornost. Kroky se náhle vzdálily a já si v klidu oddechla. Tohle bylo o fous...
Vyšla jsem zpoza sloupu a znovu zamířila ven. Velice mě udivilo, když jsem viděla, že nikdo nehlídal bránu. Zavrtěla jsem hlavou. Klid Claro...proč si s tím děláš starosti? Vždyť je to dobře! O starost méně...
Přiběhla jsem k bráně. Musela jsem vynaložit veškerou svojí sílu, abych ty dveře otevřela tak, aby tam byla mezírka pro protáhnutí. Povedlo se! Protáhla jsem se a konečně byla na čerstvém vzduchu. Zavřela jsem oči a téhle překrásné chvíle jsem si chvilku užívala.
Měsíc a hvězdy byly jediní, kteří mi osvětlovaly cestu. Rychle jsem vyběhla ven a celá nadšená jsem viděla konečně naději. Jenže...řehtání koně mě zarazilo. Nevěděla jsem proč moje nohy právě změnili směr, ale i mé srdce mi říkalo, že se mám podívat do stáje.
Potichu a s ostražitostí jsem se dostala ke stáji, jež tam měla malé ,, okénko ''. Jelikož bylo vysoké, musela jsem si vzít nejbližší dřevěnou bedínku, která tady byla. Stoupla jsem si na ni a poté ještě na špičky a pohlédla dovnitř. To, co jsem viděla bylo neuvěřitelné. Loki s velmi laskavým úsměvem hladil svého černého hřebce, který radostně řehtal.
Musela jsem otevřít ústa dokořán. Ke zvířatům se chová tak mile, ale k lidem? Nevinné lidi chladnokrevně vraždí...
Moje myšlenky přerušilo náhlé křupnutí prkénka v bedínce. Podlomila se mi noha a já bolestivě upadla na záda. Nemohla jsem však dlouho setrvávat na zemi, jelikož jsem věděla, že tohle Loki musel slyšet.
Rychle jsem vstala a i přes bolest vymknutého kotníku jsem se rozhodla utéci...
ČTEŠ
Kráska a zvíře | Loki
Fanfiction,, Láska pomíjí, ta má už pominula...'' Co když se do jeho života ale v mísí někdo, kdo ho přiměje milovat? Příběh, jež vás zatáhne do období Thora 2 a Avengers 1. Loki, jež narafičil svoji smrt už podruhé, ovládl trůn. Jeho bratr se vrátil zpá...
