Kráska a zvíře | Loki

18. Kapitola

- Z Lokiho pohledu -

Seděl jsem u jídelního stolu, kde protější místo bylo prázdné. Nedočkavě jsem přihlížel na to místo a popíjel víno. Snídani tam ještě připravenou měla, takže to znamená, že tady ještě nebyla! 

A v ten moment se po celé hale rozlítly dveře, ve kterých stála Clara. Usmívala se a byla plná života, což nebylo zvykem! ,, Dobré jitro...'' pozdravila a skoro skokem byla u stolu. Přisedla si a začala žasnout nad takovou porcí jídla, které bylo před ní. ,, Páni... mám takový hlad!'' 

Nespouštěl jsem celou tu dobu z ní oči. Jelikož se ve mě hromadil vztek, začal jsem klepat prsty do stolu. ,, Děje se něco?'' zeptala se a pohlédla na mě stále se úsměvem, avšak když spatřila můj výraz, zarazila se a přestala jíst. Čekala, co hodlám říct.

Posměšně jsem se uchechtl a vstal. Clara se jen nechápavě dívala, jak se k ní přibližuju. Když jsem však stál za ní, sehnul jsem se k jejímu uchu a zašeptal: ,, Myslíš si, že mě dokážeš oblafnout?'' 

,, Cože?'' nechápala.

,, Vrať její tělo zpátky!'' procedil jsem skrz zuby. 

,, Nevím o čem mluvíš.'' dělala nevinnou, avšak to mě nevyvedlo z míry. Prudce jsem otočil její židli tak, aby se mi dívala do obličeje. 

,, Opravdu si nemyslíš všeotče, že jsem tě nepoznal! Navíc... stráže mě uvědomili o Clařině návštěvě věznice. Opusť její tělo!'' zařval jsem už tentokrát.

,, Ne!'' 

,, Dobrá tedy...'' narovnal jsem se a hodlal udělat něco, co bude bolet oběma. ,, Nedáváš mi jinou možnost...'' 

Ódin se lehce zamračil a poté...poté jsem svoji chladnou, modrou ruku přitiskl Claře na krk. Cítil jsem, že parazit v ní - můj nevlastní otec - odchází. A když jsem cítil, že se její tělo uvolnilo a padlo mi do náručí, přestal jsem. Drtilo mě, že jsem to musel udělat, ale neměl jsem na vybranou. Na krku měla spáleninu, jež jí způsobilo moje prokletí...

Vzal jsem její bezvládné tělo do náruče a prošel dlouhou chodbou do jejího pokoje, kde jsem ji položil na postel. Až se probere, bude jí to bolet, ale musel jsem!