,, Vstaňte!'' rozespalá jsem se posadila a snažila se zjistit, co po mě žalářník zase chce. Prudce mě vytáhl na nohy a vyvedl mě ven z cely. Chodbou jsme se dostávali znovu na stejné místo, kde jsem byla naposledy. V trůním sále, kde panoval král...
Vstoupili jsme dovnitř a muž mě znovu předhodil k trůnu. Byla jsem vyčerpaná a tak bylo těžké pozvednout hlavu a pohlédnout Lokimu do očí. ,, Doufám, že se poučila!'' pověděl bez žádného náznaku emocí.
,, Měla jsem?'' pověděla jsem z posledních sil. Zvláštně se usmál.
,, Jsi drzá! Mohla by jsi toho litovat...'' zašeptal zákeřně a poté vstal ze svého trůnu. S burácejícím hlasem vyzval několik služebných, aby mě odvedli do mého nového pokoje. Trochu jsem se vzpírala, ale došly mi všechny síly.
Bloudili jsme chodbami, až jsme se nakonec zastavili u jednoho z mnoha pokojů. ,, Ten je váš...'' otevřeli mi dveře a strčili mě dovnitř. Byla tam krásná postel a velkolepý nábytek. Ale teď mě nezajímal až tak interiér, ale připravená snídaně, která čekala na menším stolečku. Rychle jsem si přisedla a najedla se tak, jako nikdy předtím. Možná si říkáte, jak v takové situaci mohu myslet na jídlo, ale hlad ve vás s vámi udělá divy.
Povšimla jsem si, že se v místnosti nachází sprcha. Od malička jsem byla jaksi paranoidní, takže s opatrností a s rychlostí jsem se osprchovala. Už jsem skoro ani nedokázala utáhnout svojí tíhu těla a tak jsem padla na postel a aniž bych sama o tom věděla, usnula jsem.
Stačila půl hodinka, abych nabrala potřebnou sílu. Vstala jsem a teprve teď začala přemýšet nad tím, proč mě přesunul z cely sem do luxusního pokoje. Teď se v mé mysli mihotal plán útěku.
Otevřela jsem dveře, vystrčila jsem hlavu a podívala se na obě strany, zda je všechno klidné. Nikde ani živáček...výborně.
Vyšla jsem ven a bosa našlapovala co nejtišeji i přesto, že zde nikdo nebyl. Nevěděla jsem, kterým směrem je cesta ven, ale musela jsem si vybrat. Doprava nebo doleva?
Vždycky jsem věřila pravé straně a tak to bude pořád. Jenže, když jsem ušla pár metrů, z této strany se ozýval podivné mučivé zvuky. Tohle nejspíš byla ta špatná strana.
Pozadu jsem kráčela zpátky, ale něco mě zarazilo. Právě jsem do něčeho, možná do někoho vrazila. Nechtěla jsem se otočit a zjistit, co je za mnou, protože jsem se bála toho nejhoršího. Jenže, když jsem se otočila, bylo to ještě horší.
,, Měla by jste se omluvit!'' řekl Loki a začal mě probodávat svým pohledem.
Pootevřela jsem ústa na důkaz, že chci něco říci, ale nic ze mě nevyšlo.....
ČTEŠ
Kráska a zvíře | Loki
Fanfiction,, Láska pomíjí, ta má už pominula...'' Co když se do jeho života ale v mísí někdo, kdo ho přiměje milovat? Příběh, jež vás zatáhne do období Thora 2 a Avengers 1. Loki, jež narafičil svoji smrt už podruhé, ovládl trůn. Jeho bratr se vrátil zpá...
