Kráska a zvíře | Loki

20. Kapitola

- O rok později -

,, Víš ty co?'' vypěnila jsem už. Můj přítel, se kterým jsem se seznámila před minulým rokem v nemocnici, mě nechápe! ,, Asi půjdu na konkurz superhrdinů a začnu pracovat s Avengers,'' Avengers byla skupina hrdinů na světě, kteří chránili svět. Týpek v obleku - Iron man, smrtonosná slečinka - Black Widow, pofiderní lukostřelec - Hawkeye, Americký voják - Captain America, zelenáč - Hulk a bůh ví, jestli k nim nepatří i Spider-man či Harry Potter. ,, Jelikož jsem si všimla, že mám schopnosti, kteří nikdo z nich nemá! A víš jakou? Trpělivost! Trpělivost, která už bohužel přetekla! Celý rok jsem to v sobě dusila, ale už prostě nemůžu...'' otočila jsem se k Cedricovi zády, vzala jsem si kabát a musela z tohohle bytu vypadnout na čerství vzduch.

Bylo chladno, ale rozhodně kvůli zimě jsem se nehodlala vrátit zpátky. Neušla jsem ani sto metrů a už mi zvoní mobil. Celá nasupená jsem ho zvedla a vykřikla: ,, Co!''

,, Prosím, vrať se... v televizi říkají, že venku poblíž našeho domu je nějaký nebezpečný vrah!'' odfrkla jsem si a zastavila.

,, Cedricu! Tímhle mě zpátky nedostaneš. Ještě mě tady budeš strašit. Laskavě mě nech napokoji!'' zařvala jsem ho telefonu a típla hovor. Pořádně jsem se nadechla a zase vydechla. 

Trochu jsem se zamračila. Bylo tady zvláštní ticho. Jen jsem slyšela houkat policejní auto. Pootočila jsem se směrem k velké budově, jež jsem vůbec netušila, co to je. Zda kulturní dům či muzeum? Avšak to mi teď nedělalo starosti. Větší starost bylo něco jiného...

Přede mnou byli lidé, které se právě klaněli muži, jež procházel mezi nimi. Srdce mi tlouklo jako o závod. Proč jsem jen neposlechla Cedrica? Potuluje se tu vrah...Bezva Claro, dostala jsi se zase do průšvihu jako vždycky!

Muž měl na sobě zeleno černou výstroj posetou zlatými doplňky. Hlava mu zdobila velmi neobvyklá helma, která byla zahnutá jako beraní rohy. Přibližoval se a prohlížel si mě od hlavy až k patě. Nevěděla jsem, co dělat. Všichni se před ním klaněli a měli asi důvod, jelikož v ruce držel zvláštní kopí, které svítilo. 

Polkla jsem a v rukou stále svírala mobil. Mám nenápadně vytočit číslo policie? Nebo se mám pokusit o útek? Nebo mám jen čekat až ke mě dojde...Prý vrah. To se mám nechat jen tak zabít?

Dobře, rozhodla jsem se pro útěk. Avšak, nemohla jsem ani brvou a muž krutým hlasem zvolal: ,, Nepokoušej se utéct!'' tak tedy se všechny moje plány ruší. Dokázal vyčíst právě to, na co jsem myslela. Jsem mrtvá...oficiálně!