14. Kapitola

2.9K 243 7
                                    

Když jsem znovu otevřela oči, ležela jsem ve své posteli, ve své komnatě, ale nebyla jsem tu sama. Loki  stál opodál a díval se z okna ven. Velice mě zaujal jeho postoj a také jeho vzhled. Na sobě měl to samé jako vždy, ale v rukou držel dlouhou tyč, která patřila vládcům Ásgardu a na hlavě měl úchvatnou přilbu, jež zdůrazňovala jeho velikost. 

Aniž by se na mě otočil, začal: ,, Myslíš si, že jsem tak blbý?'' neporozuměla jsem jeho slovům. ,, Lžeš mizerně, to je pravda, ale tohle si mi dokázala zatajit.'' velice neobvykle se uchechtl. ,, Doprovázejí tě noční můry, které tě spalují zaživa a ty nic neřekneš!''

Musela jsem pootevřít ústa dokořán. Měl pravdu. Celou tu dobu, co jsem tady mě mučily každou noc noční můry. Nikdy jsem se pořádně nevyspala. Až dnes...ale...to znamená, že mě Loki uspal jen proto, abych se jednou pořádně vyspala bez toho všeho utrpení. 

,, Jak to víš?'' zeptala jsem se. 

Prudce se na mě otočil a se zaťatými zuby procedil: ,, Křičíš ze spaní o pomoc, mrskáš sebou a snažíš se popadnout cokoliv, co by tě dokázalo vytáhnout z té vody! Opravdu si myslíš, že to strážci dokáží přeslechnout?'' Došla mi slova. Nevěděla jsem, že křičím ze spání, ani že sebou mrskám. A samozřejmě, že měl zase pravdu. V každičké noční můře se topím a nemohu vyplavat ven. Snažím se popadnout vždycky cokoliv, ale nikdy tam nic není!

Loki se ke mě začal pomalu přibližovat. ,, Možná si myslíš, že je to jen sen! Jen špatný sen, ale tady sny hrají velkou roli...'' 

Vstala jsem z té měkké postele a stoupla si před něj. Byl o něco vyšší než já a navíc s tou svojí přilbou vypadal ještě vyšší, ale to teď nehrálo velkou roli. ,, Proč tě to tak vzalo?! Ať je to sen či něco víc, je to moje starost...'' 

Zlomyslně se uchechtl. ,, Ano, to by byla, kdyby jsi nehulákala pokaždé moje jméno!'' takže myslí jen na sebe. Bojí se, že díky mým snům nebude králem? Nebo že zemře? Ve skutečnosti v mých nočních můrách nehrál žádnou roli. Jen jsem volala o pomoc a on byl jediný, který mě napadl. 

Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou. ,, Bojíš se snad, že tě moje sny dokážou zbavit trůnu? Jsi jen lhář a zbabělec, který o trůn přijde vlastním přičiněním!'' zařvala jsem na něj. Celou tu dobu jsem myslela, že aspoň o mě projevil trochu zájem a snaží se mi pomoc, ale ne...myslí jen na sebe a na svoji moc.

Očividně jsem boha lsti naštvala. 

Prudce mě přimáčkl ke stěně. Jeho dech i ten můj se zrychlil. Co? Hodlá mě teď zabít za to, že jsem projevila svůj názor?

,, Tohle jsi neměla říkat!'' pověděl.  Jeho přilba jakým si kouzlem zmizela a spolu s ní i jeho hůl. Místo toho všeho, co jsem od něj čekala, mě začal tvrdě, ale vášnivě líbat. 

Kráska a zvíře | LokiKde žijí příběhy. Začni objevovat