,, Měli bychom jít!'' zvolal náhle a popadl mě za ruku. Velkou rychlostí jsme se od místa, kde jsem ještě před chvílí seděla úplně sama, vzdalovali, avšak jsem nestíhala.
,, Počkej! Nemůžu...'' vyvlékla jsem se mu ze sevření a zastavila se. ,, Jsi rychlejší než já! Jak tě mám stíhat?'' otevřela jsem nevěřícně ústa dokořán. Jeho reakci jsem nečekala a myslím, že nikdo jiný by ji také nečekal.
Přišel ke mě, prohlédl si mě od hlavy až k patě a pobouřeně zvolal: ,, Vy Midgardiani!'' v ten moment mě vzal do náruče a vydal se stejným směrem, kterým jsme šli předtím.
,, Co to děláš!?'' vykřikla jsem v nesouhlasu. Šel stejnou rychlostí, jako když mě vláčel za sebou. To mu připadám snad jako pírko? Myslím, že se svými padesáti sedmi kilo jsem dost těžká...
,, Snažím se nám zachránit život.'' procedil mezi zuby už celý naštvaný. Raději jsem se rozhodla mlčet. Pevně jsem ho sevřela kolem krku a druhou rukou mu tiskla k hrudníku, kde jsem cítila jeho pulzující srdce, které mě uklidňovalo čím dál více. Navíc teplo, které sálalo z jeho pokožky mě uspávalo, až se to nakonec stalo. Usnula jsem v jeho konejšivé náruči.
Když jsem se probrala, nedivila jsem se, že se nacházím ve svém pokoji. Jediné, co mě překvapilo bylo, že jsem měla na sobě čisté oblečení. Někdo mě musel převléci a doufala jsem, že to nebyl Loki. Představa, že mě viděl nahou mi naháněla husí kůži.
,, Doufám, že si příště rozmyslíš, jestli budeš chtít utéct!'' zaslechla jsem na balkonu hlas ,odkud právě přicházel Loki. Na to jsem mu nic říci nemohla. Z jeho výrazu jsem nedokázala vyčíst, zda je ještě naštvaný nebo jestli je právě v klidu.
,, Děkuju.'' zvolala jsem náhle. Pomalu se ke mě přiblížil a neutrálním výrazem řekl:
,, Příště nebuď naivní!'' musela jsem se trochu usmát, jelikož to byla pravda. Do lesa už nikdy v životě nevkročím. ,, Něco k smíchu?'' optal se trochu už krutějším hlasem.
,, Ne, jen...máš pravdu. Byla jsem naivní.'' hleděla jsem na své boty. Neodvážila jsem se mu podívat do obličeje. Nevěděla jsem proč, ale nešlo to.
,, Dobrá tedy...Měla by ses ještě vyspat. Spala jsi jen pár hodin.'' a poté zamířil ke dveřím. Jenže jsem ho ještě zastavila.
,, Mohu se zeptat?'' zastavil se a ještě naposledy na mě pohlédl. Tentokrát jsem se nemohla nedívat do jeho krásných očí. Povytáhl obočí na důraz, že mu mám říci svoji otázku. ,, Na...naučil by jste mě na koni, můj pane?'' toužila jsem se svést na tom krásném zvířeti, proto jsem svoji otázku položila tak nadneseným způsobem.
Chvilku ze mě nespouštěl oči a poté zvolal: ,, Zítra brzo ráno u stájí...'' a v ten moment odešel.
ČTEŠ
Kráska a zvíře | Loki
Fanfiction,, Láska pomíjí, ta má už pominula...'' Co když se do jeho života ale v mísí někdo, kdo ho přiměje milovat? Příběh, jež vás zatáhne do období Thora 2 a Avengers 1. Loki, jež narafičil svoji smrt už podruhé, ovládl trůn. Jeho bratr se vrátil zpá...
