Kráska a zvíře | Loki

9. Kapitola

Bylo chladno a mokro. Rosa na mechu, který byl všude kolem mě ,mi naháněl husí kůži. Někdy jsem na krku pocítila horký dech. Nejspíš nějaké zvíře, ale neodvážila jsem se pohlédnout. Dělala jsem neviditelnou. Bylo to tak lepší. Dokonce i brouci, jež nenávidím, si mě v tenhle moment nevšímali a byla jsem za to nesmírně ráda. Představa, že po mě v téhle chvíli trajdá obří pavouk, byla nechutná. 

,, Prosím...'' vydechla jsem znovu do tmy. V mysli se mi vybavovalo jediné jméno člověka, který by mě mohl dostat z tohoto průšvihu, ale něco ve mě mi říkalo, že se nedostaví. Proč taky? Je to sice bůh, ale není vševidoucí ani všemocný. 

Znovu jsem vydechla. Jelikož mi začínala být opravdová zima, obalila jsem se rukama, abych aspoň udržela u sebe nějaké to teplo. 

Nastalo ticho. Sovy už nehoukaly, dokonce i šustění v roští přestalo. Jediný zvuk byly praskající klacíky. Počkat...

Rychlostí světla jsem vstala a popadla nejbližší klacek, který tu byl. Silueta postavy, jež se rýsovala ve stínech, se ke mě zažala přibližovat. Doufala jsem, že nepozná klacek od pravé zbraně. ,, Stůjte!'' zařvala jsem na něj z plna hrdla, ale vysoký muž s dlouhým pláštěm se nezastavil. ,, Mám zbraň a hodlám ji použít!'' dodala jsem ve spěchu.

V této situaci jsem zapomněla na nějakou záchranu, která by pro mě mohla přijít. Jak by se zachoval člověk, kdyby viděl něčí strašidelnou postavu v temnotě, která by se k němu přibližovala? Samozřejmě, že by popadl cokoliv, co by mohlo útočníka zastavit. Udělal by přesně to, co dělám já. A nebo jednoduše utekl...

,, Opravdu si myslíš, že mi tímhle můžeš ublížit?'' ten hlas! Nikdy jsem nevěřila, že ten hlas tak ráda uslyším. Byl sice trochu krutý a znuděný, ale byl to jeho hlas. Jenže...není tu ani s koněm, ani s nikým jiným. Co když je to jen někdo, kdo se za něj vydává? ,, Myslel jsem, že nejsi tak naivní!'' 

,, Nepřibližuj se ke mě! Jak mám vědět, že to jsi ty?!'' stále se nezastavil. Už byl u mě tak blízko. 

,, Jsme uprostřed lesa. Vytáhla jsi mě svým útěkem z důležitých věcí, což znamená, že jsem naštvaný! Takže, když to shrnu, nemůžeš mi věřit!'' Vycítila jsem jeho přitažlivé teplo. Byla mi zima. Opravdová zima, proto jsem udělala něco odvážného. Přitáhla jsem se k němu blíž a dotkla se jeho hrudi. Jenže v ten okamžik jsem strnula jak já, tak i on. 

,, Já...'' nenacházela jsem slov. Chtěla jsem se za své chování omluvit, ale nešlo to. Místo toho mi dal jeden prst přes ústa, což mi rozproudilo krev v těle.

,, Ticho!'' zašeptal krutě a zadíval se do vnitra lesů. Něco se tam hýbalo!