24. Kapitola

2.2K 200 2
                                    

Procházela jsem chodbami a snažila se najít tu pravou odbočku. Podařilo se po několika pokusech. Chodba, jež vedla do místnosti, kde Loki byl uvězněný, byla temná a dost opevněná. 

Konečně jsem stála před těmi dveřmi, jež mě oddělovaly od místnosti, ve které on byl. No tak! Jen sáhni na kliku a otevři to! Nádech a výdech... 

Vstoupila jsem. Loki přecházel z jednoho místa na druhé. Ještě si neuvědomil, že tady jsem. Odhodlala jsem se k němu přiblížit. Zastavil se. Uslyšela jsem lehké usmátí, ale tentokrát jiné než předtím. Ani posměšné ani kruté. ,, Takto se ke mě umí přikrást málo kdo, Claro...''

Otočil se na mě a zahleděl se mi do očí. Jeho modré a zářivé oči byly tak intenzivní až jsem myslela, že se jim poddám. ,, Co se stalo?'' byla moje první otázka, kterou jsem teď vyřkla. Věděl přesně na co narážím.

,, Vymazal jsem ti paměť!'' znovu se zasmál.,, Pro tvé dobro.''

,, Pro moje dobro? Teď tomu moc nevěřím... Viděla...viděla jsem, kolik si zabil lidí a-''

Aniž bych to čekala, skočil mi do řeči.,, Claro!'' zařval. ,, Možná si o mě všichni myslí, že jsem bůh lsti a lží, ale uvědom si, že tobě jsem nikdy nelhal!'' jen kousek stačil, aby se dotkl skla své věznice. Nevědomky jsem byla u něj blíže než jsem chtěla. Kdyby nás neoddělovala ta stěna, stačilo by jen pár centimetrů k tomu, aby mě políb- Ne! sakra na co teď nemyslíš...

,, Proč si je tedy zabil?'' optala jsem se dál. Obdařil mě jen lehkým úsměvem.

,, Překáželi mi v cestě. Ty mě znáš Claro! Nemělo by tě to překvapovat.''

Zadívala jsem se do země. Nepřekvapovalo mě to, jen ... bylo to trochu moc! Avšak tyto myšlenky rychle zahnala jiná myšlenka. Na náš první společný večer, kdy se dotýkal každé mé části mého těla. 

,, Ach ano!'' zvolal Loki. To on mě přiměl na toto myslet. ,, A rád bych si to zopakoval. Neříkej, že ty ne Claro! Cítím, že chceš, abych tě znovu políbil! Vím, jak moc to chceš.'' měl pravdu. Jako vždycky.

Pohlédla jsem mu do očí a rukou se dotkla skla. Totéž udělala jeho ruka. I přesto, že mezi námi byla překážka, pocítila jsem jakési zajiskření mezi námi. 

Pane bože...do čeho se to právě pouštím! Otočila jsem se k řídícím panelům a snažila se zjistit, který z mnoha tlačítek přiměje otevřít ty dveře. 



Kráska a zvíře | LokiKde žijí příběhy. Začni objevovat