,, Neslyšela jsi?'' zopakoval a probodával mě pohledem, který mě zevnitř zmrazil.
,, Já...'' už bych bývala se omluvila, když mi něco došlo. Za co? To on mi zastoupil cestu! Za co já bych se měla omlouvat. ,, Ne!''
Takovou rychlostí se ke mě přiblížil, až mi nestačilo srdce pracovat. Přitiskl mě ke zdi a zachytil pod krkem. ,, Tady ti poroučím já! OMLUV SE!'' zakřičel na mě. Mě se znovu do očí nahrnuly slzy.
,, Ne...'' zopakovala jsem, ale tentokrát šeptem. Zahleděl se mi tak hluboko do očí, až jsem myslela, že mě zná celou. Jeho krásné oči...tak krásné.
Nepatrně povolil stisk, ale stále mě držel při stěně. Očima přejížděl po mém těle a já doufala, že nemyslí na nějaké mučení ve věznici. Surově se ode mě odtáhl a dlouhými kroky odešel pryč. Ale stále jsem měla pocit, že to neskončilo.
Už jsem zapomněla na to, že jsem ještě před chvílí chtěla utéci. Okamžitě jsem vyrazila zpátky do mého pokoje, kde jsem se zamkla. Odstoupila jsem ode dveří a chvíli ještě zhluboka dýchala. Tak, Claro...co budeš dělat teď?
Asi hodinu jsem jen tak přecházela po místnosti a přemýšlela. Hned poté jsem spadla do postele a dívala se do stropu, který mi způsobil ospalost. Jenže jsem neusnula díky služebné, která náhle vtrhla do mého pokoje. Vyrvala přitom kliku ze dveří. Neuvědomila si, že jsem měla zamčeno. ,, Ach...omlouvám se,'' začala sbírat rozbitou kliku ze země a poté na mě zaměřila svůj zrak. ,, Váš pán vás očekává u večeře.''
,, Tak mu laskavě vyřiďte, že nepřijdu. Nemám hlad.'' služebná hlasitě polkla, ale odešla, aby mohla předat můj vzkaz. Avšak během chvilky přišla znovu. ,, Můj pán...'' znovu polkla a tentokrát bolestí. ,, Pokud nepůjdete, sám si pro vás zajde a odtáhne vás.''
To mě trochu vyděsilo, avšak jsem měla stále úmysly stejné. ,, Tak ať, nepůjdu!'' služebná celá zaražená mým chováním šla odevzdat můj další vzkaz. Nevěřila jsem v to, že by sám osobně přišel a odtáhl mě. Jaký král by tohle -
Mýlila jsem se. Hned jakmile jsem uviděla rozzuřenou postavu ve dveřích, převalila jsem se na druhou stranu postele, aby mě nedostal. Jenže on byl chytrý. Moc chytrý. Oklamal mě.
Jeho iluze stála sice ve dveřích, ale on...pravý on mě chytil za pas. V ten moment se Lokiho iluze rozplynula a on mě táhl do velkého sálu, kde se měla podávat večeře. Z plných plic jsem křičela, ať mě pustí a navíc jsem sebou mrskala jak jen to šlo, ale svůj pevný stisk nepovolil. ,,Pusť mě! Slyšíš! Hajzle!''
ČTEŠ
Kráska a zvíře | Loki
Fanfiction,, Láska pomíjí, ta má už pominula...'' Co když se do jeho života ale v mísí někdo, kdo ho přiměje milovat? Příběh, jež vás zatáhne do období Thora 2 a Avengers 1. Loki, jež narafičil svoji smrt už podruhé, ovládl trůn. Jeho bratr se vrátil zpá...
