Kráska a zvíře | Loki

17. Kapitola

,, Jak se dnes máte?'' zeptala jsem se ho, když jsem zahnala myšlenky na ten úšklebek.

,, Ou...myslím drahá, že se budu cítit výborně.'' pověděl a vstal. Pomalu začal přecházet místnost ke mně.

,, Opravdu? Proč?'' moje intuice mi říkala, že tady něco nehraje.

Místo aby mi odpověděl na otázku, změnil téma,, Jak dobrý máte s Lokim vztah?''

,, No...'' zapřemýšlela jsem se. Ten včerejšek byl úchvatný, ale to nemuselo znamenat nic. Tedy aspoň pro něj. ,, Myslím, že se ke mě chová stejně jako k ostatním. Krutě a sobecky'' odpověděla jsem a pohlédla starci do očí, které náhle plály zvláštní energií.

A jako kdyby do mě náhle udeřil blesk. Pocítila jsem svíravou bolest u srdce. Jako kdyby mi ho chtěl někdo vyrvat ven z těla a nepřestalo to! Bolelo to naopak čím dál více a více, jenže pak to přestalo. Z čista jasna! Ale to nebyl důvod k jásotu, když jsem zjistila, kde to jsem!

Ležela jsem na zemi v té cele, jež přebýval stařec. Moje ruce byly vrásčitý a byla jsem slabá. Pokusila jsem se postavit na nohy. Bylo to obtížnější než jsem čekala, ale povedlo se.

Pak nastal další šok. Ne jenom, že jsem byla v cele toho starce, ale já byla ten stařec uvězněný v té cele a moje tělo stálo před touto nedobytnou pevností a zlomyslně se usmívalo.

,, Omlouvám se...zapomněl jsem se představit. Jsem Ódin, Lokiho otec. Potřeboval jsem se odsud dostat, abych mohl Lokiho zastavit a tvoje tělo bylo to nejvhodnější. Možná, že tě tenhle proces nakonec zabije, ale potřeboval jsem to! Je mi to opravdu líto!'' nemohla jsem nalézt slovo, které by vystihlo tuto ohavnou situaci.

,, Neporazíte ho!'' pokusila jsem se zařvat, ale tomuto tělu už hlasivky nesloužily.

,, Jsem jeho otec...zastavím ho!''

,, Nejste jeho otec.'' zašeptala jsem. Cítila jsem, že i Ódin si je toho vědom a bolí ho to, jenže s tím nic nezmohl. Během chvilky s mým tělem odešel splnit svůj úkol a já musela padnout k zemi, jelikož starec, ve kterém byla moje duše, už neměla dostatek sil. 

'>