The walking dead - one girl and her secret

6. Málem vyzrazený problém II

 Nechápavě za ní koukám a zrazeně, že mě tu opustila, sklopím zrak.

„Potřebovali? A o čem?" pak ho zvednu k němu a přešlápnu.

„Pojďme někam do soukromí," kývne na někoho za mnou, otočí se a rozejde se k mému pokoji.

Na sekundu mě napadlo se prostě otočit a utéct, jenže pocítím něčí dotyk na mém zdravém rameni. Napnu se a nasucho polknu. To by mě zajímalo, jak rychle a tak potichu se tam za mě dostal.

Při chůzi do mého pokoje jsem se cítila jak spráskaný pes a zrazené štěně do jednoho. Ten pytlík s jídlem...oni něco tušili? Proto z toho udělali tak napjatou atmosféru, že by se dal i vzduch krájet mezi námi?

Dobrá...na čase se prostě vzchopit a dělat, že o ničem nevím. To mi půjde asi nejlépe.

Dojdeme všichni tři do pokoje. Rick se opře zády o zavřené dveře a s palcema zaháknutýma o kožený opasek sklopil zachmuřeně zrak na zem. Hershell se postavil zády k oknu a opřel se o parapet. Sáček s jídlem si držel stále v ruce.

Roztěkaně mezi nimi kmitám pohledem a váhavě si sednu na kraj postele. Dokonale mi odřízli možné únikové cesty.

Nastalo ticho. Slyšela jsem dokonce i své divoce bušící srdce. Na sobě jsem cítila Hershellův a někdy i Rickův pohled.

„Nejdříve říkáte jak se mnou potřebujete mluvit, odvedete mě sem jak nějakého vězně a najednou mlčíte?!" vybuchnu z té atmosféry rozprostřené po pokoji. Snažím si držet pevný výraz a zakrýt tak lehce třesoucí se ruce.

„Poprvé, když jsem ti odemykal pouta od postele, jsem se ptal, jestli přísaháš, že na nás nezaútočíš," začal Rick a zvedl zrak od země. „Ani ne pár dní na to jsi utekla. Potom, co jsem ti alespoň trochu vysvětlil, proč je tohle všechno zapotřebí a navíc nechával Beth, aby se o tebe starala," máchl do prostoru rukou, „jsem myslel, že už si vzájemně důvěřujeme," v jeho očích se zatřpytila zrada.

„Samozřejmě že ano. Copak jsem to nedávala najevo tím, že celou dobu zůstávám v tomhle pokoji? Že se bavím s Beth, svěřuji se jí...," kmitnu očima i po Hershellovi.

„Tvůj přístup říká něco jiného," promluvil Hershell. „Alespoň to dosvědčuje tvé pravidelné noční mizení z tohoto pokoje a vykrádání zásob jídla."

Zalapu po dechu a vytřeštím oči. To jako vzali kde??

„Cože?!" vyjeknu a prudce se postavím na nohy, čímž zapříčiním, že Rick v sekundě vytáhne svou zbraň, nabije a namíří na mě.

„Tohle jsme našli pod tvou postelí," konečně dojde i na ten sáček, který položí doktor na stolek vedle okna. „Sice ještě nevíme, kam jsi ukryla zbytek. Jedno to ale dokazuje. Snažíš se nastřádat zásoby, protože plánuješ další útěk. Je to tak?"

„Myslel jsem," navázal zase Rick s namířenou zbraní na mě, „že máme dohodu! Pomohu ti hledat matku, jen co se uklidní situace s chodci!"

„Já ale nechci utéct!" vykřiknu zoufale a projedu si prsty mokré vlasy. „Začala jsem si konečně na vás zvykat, snažila se sžít s vámi! Držela se vašich podmínek," sklopím zrak k zemi a svezu se zase na postel. Nemohla jsem uvěřit, že jsou schopni takovou hnusárnu hodit na mě.

„Tak nám vysvětli to kradení jídla. Sama víš, že i přes fakt, jak se daří naší úrodě, nemáme neomezené zdroje. Není doba, kdy stačí zajet do obchodu a něco tam dokoupit," založil si ruce na hrudi Hershell.

„Já-já...já nekradu v noci to jídlo," vykoktám a hledám tu nejvěrnější výmluvu, abych se neprozradila tím blbým žaludkem. „Já ho naopak vracím," zakuňkám se zabodnutým pohledem do země. „Beth mi toho dá vždycky hodně. Tak zbytek pak zabalím do sáčku nebo krabičky a abych se jí nedotkla nebo neurazila, vracím ho v noci."

Uslyším, jak Rick zajistí zbraň a schová do pouzdra. To znamená jediné...věří mi. Stejně jako Hershell, který upře zrak na sáček.

„Nebo jste snad zjistili, že vám chybí jídlo?" opatrně zvednu uslzený zrak a přelítnu s ním jak doktora, tak i sheriffa.

„Já toho Shanea zabiju," povzdechne si Rick a promne si kořen nosu.

Zmateně na něho pohlédnu.

„Byl už od začátku proti ní. Dává to smysl, že by si vymyslel i tohle," pokýve hlavou doktor.

„Shane mě viděl v noci?" pípnu.

„Jo," vydechne mladší vůdce. „A to několikrát. Proto vyvodil tenhle závěr a prozradil nám to."

„A vy jste mu slepě věřili," zabrblám ublíženě a utřu si oči.

„Tati," vyplašeně vtrhne do pokoje Beth. „Tati, on chce vystřílet stodolu!"

Zvednu se a kmitnu očima mezi muži. Ti na sebe kývnou, stejně jako na Beth a mě a vyběhnou s ní z pokoje.

Neptám se, jestli mohu nebo ne a rozběhnu se za nimi. Přece musím nějak dokázat, že jsem k nim loajální a chci jim pomoct. Trojice to přešla mlčením a zastavila se se mnou až u stodoly, kde se Shane pažbou zbraně dobýval do stodoly. Ostatní přítomní jen na něho něco pokřikovali, místo aby ho odtamtud odtrhli, proto se toho ujal Rick.

Jenže ještě než stihl úplně k němu dorazit, dřevěné dveře se rozlítly a ven se vyhrnuli pravděpodobně chodci. Ještě jsem je tedy naživo neviděla. Poprvé je pozoruji s vyděšeným pohledem. Zplihlá shnilá kůže na nich jen visela, některým chyběla úplně na místech, které by úplně člověk nechtěl vidět. Cvakali zubama a chrčeli u toho. Vrhali se po nejbližších živých bytostech.

Ovšem Shane, ta blondýna, nějaký asiat a Daryl po nich začali pálit zbraněmi. Převážně se strefovali do hlav a tak postupně chodci popadali. Beth, Maggie, Hershell a Jimmy s Patriciou na to shlíželi se šokem v očích, strachem a žalem. Je to pochopitelné, byli to jejich členové rodiny.

Pomalu přistoupím k Beth a opatrně ji vtáhnu do objetí. Ta se mi rozplakala do hrudi. Mlčky ji hladím po zádech a nemohu spustit zrak od obživlých a definitivně mrtvých na zemi před stodolou. Bolel mě ten pohled. Už jen kvůli tomu, jak plakala Beth. Oni je vlastně celou dobu zde uchovávali v naději, že je vyléčí a pak přijde zmrd jménem Shane a všechno sfoukne během pár minut.

Rick se je snažil z plných sil zastavit, jenže bez úspěchu. Věřím, že by byl schopný i vtrhnout do drah kulek, ale to už ho stáhla k sobě tmavovlasá žena svírající mladšího chlapce.

Když bylo po všem, spustila se na krátkou chvíli šílená hádka mezi Rickem a Shanem. Jenže ta byla vzápětí přerušena dalším chrčením. Dveře od stodoly se pootevřely a pomalým neohrabaným krokem z nich vyšla krátkovlasá holčička v podobném věku jako ten chlapec u Ricka a té ženy.

Zatajím přitom dech a ztuhnu. Dokonce přestanu hladit Beth.

„SOPHIE NEE!" zoufale zakřičí žena ostříhaná na ježka a pokusí se rozběhnout za tou holčičkou, jenže ji včas zachytí kušostřelec. „SOPHIEE!" dál žalostně pláče.

Vypadalo to, že to je její dcera, když ji to tak vzalo. A ostatní kromě Hershellovy skupiny ji nejspíše taky poznávali podle jejich zaražených a smutných výrazů.

Nakonec vyřešil situaci Rick, který holčičku střelí se zlomeným pohledem Sophii do hlavy.