Netrvalo dlouho, než jsem se po Rickově odchodu odhodlala vylézt ze stáje a co nejvíce důvěryhodně, že mi nic není, před zraky ostatních vydala do hlavní budovy farmy a následně do svého pokoje. Potřebovala jsem si alespoň provizorně ošetřit lýtko a vyhrabat volné dlouhé kalhoty, který by to hezky zakrývaly.
Se sykáním si v koupeně svleču legíny, natáhnu po ručníku, namočím ho a se zakousnutím do vlastního zápěstí si omyju lýtko od krve a případně přiložím na kousanec. Stisknu k sobě bolestně víčka, tlačím ručník na ránu a zkouším to rozdýchat. Díkybohu krvácení ustalo během chvíle, tak to ještě jednou přejedu ručníkem a odhodím k legínám do vany.
Kusem trička si ránu obvážu a natáhnu na sebe volné kalhoty. Ručník i legíny nechám v napuštěné vaně vymáchat, aby krev alespoň trochu pustila. Uklidím pak hezky po sobě a s lehkým kulháním opustím koupelnu. Tak, nejhorší část jsem měla za sebou. Teď už zbývá....to jen všechno skrýt a co nejrychleji vymyslet alternativu, abych je tu nepozabíjela jako přeměněná.
Posazená na postel si vložím do rukou obličej a povzdechnu. Proč se to začalo zase tak všechno srá-kazit? Cožpak jsem nedokázala této skupině, že jsem ochotná se vším pomoct? Bůh mě musel ztrestat ještě takhle?! Z očí mi vytrysknou slzy a to mě donutí k tichému tlumenému vzlykání do dlaní. Vždyť já mám kurník ty lidi tak ráda... co mám zatraceně dělat?!
Utápěla jsem se v sebelítosti ještě dobrou hodinu, když se ozve zaklepání na dveře.
„Ashley? Vše v pořádku? Maggie s Lori udělaly večeři....takovou smuteční hostinu. Byli bychom rádi, kdyby ses přidala," za dveřmi jsem slyšela Daleův hlas.
Do hajzlu ještě tohle do toho! Proč?!
Zoufale se zatahám za konečky vlasů a kopnu do nejbližší židle zdravou nohou. Co mu jako teď mám říct? Sorry, ale tak nějak nedokážu pozřít jídlo, protože jsem nejspíše nějaký mutant, co jako jediný přežil smrtelnou nákazu?!
„Ashley?" trochu vyplašeně hlesl znovu Dale a dveře se pootevřely. Mezi nimi vykoukla jeho hlava a očima obezřetně hledal nějakou hrozbu. Trochu se mu ulevilo, když mě spatřil na posteli vcelku.
„Umyju si ruce a hned jsem tam," se zabodnutým pohledem k zemi zachraptím a křečovitě tisknu hranu postele.
S odpovědí se moc nespokojil, ale když k němu vrhnu varovný pohled, semknul jen k sobě rty, zavřel za sebou a odkráčel. Polevím stisk hrany postele a úlevně vydechnu. Přikulhám pak do koupelny, chrstnu na sebe ledovou vodu a umyji ruce. Zakryju tím veškeré stopy po pláči a psychického rozpoložení. Jak já tohle dlouho vydržím....a to jsem teprve na začátku...
S rozporuplnými myšlenkami opustím koupelnu a následně i pokoj. Někdy to hold muselo vyplout na povrch. Ale já se pokusím co nejdéle, aby to neprasklo hned. Takže se jako ostatní pustím do jídla a pokud se mi udělá zle, budu kousat ret až do úplné urgence.
„Ashley," smutně se usměje Rick, jen co jako poslední se přišourám k nim do obýváku, který teď sloužil jako jídelna, protože už nás tu bylo hodně. Až na Beth tu seděli opravdu všichni. I Andrea.
„Omlouvám se za zpoždění," jen zamumlám a usednu na jediné volné místo. A to bylo s velkým překvapením mezi Rickem a Hershellem. Skvěle.
„To nic, jen si nabídni," přívětivě se na mě usměje Lori sedící vedle Ricka z druhé strany a rovnou ke mně přiblíží nějakou pečenou drůbež.
S krátkým zaváháním si naberu, stejně jako pečený brambor a popadnu příbor jako ostatní.
„Chtěl jsem jen říct, že si opravdu vážím vaší pomoci. Vás všech," projel nás všechny pohledem Rick. „Vím, že mnozí z vás opravdu těžce nesli Shanovu přítomnost, o to mi je vzácnější, že jste vydrželi až do konce. Proto jsem jeho pohřeb uspořádal jen s Andreou."
ČTEŠ
The walking dead - one girl and her secret
ФанфикPříběh pojednává o neznámé dívce, která se probírá do úplně jiného světa, než ho všichni známe. Problém bude v tom, že utrpí po procitnutí amnézii a proto je pro ni těžké vůbec pochopit, kdo je, kde je, proč je a jak je a hlavně co bude. Poznávejte...
