The walking dead - one girl and her secret

13. kapitola - současnost - Shanovo šílenství

Rozklepaně hladím Beth po vlasech, jemně ji objímám a zírám na mrtvé tělo holčičky. Dopadla bych taky tak, kdyby se Carlovi tenkrát povedlo mě trefit přímo do hlavy? Že by to bylo tak rychlé a bezbolestné? Co by se vlastně stalo, kdyby včas neodklonil zbraň Rick?

Stočím zrak na tuhle rodinu a zpozoruji, že i Carl pláče. Sophie byla jeho nejlepší kamarádka nejspíše. Lori se ho snaží hlazením po vlasech zklidnit a smutně přeskakuje pohledem mezi tělem a Rickem, který už zandal svůj kvér za opasek.

„Ty!" v tom zasyčí mým směrem Shane a rázným krokem si to ke mně zamíří.

Svraštím obočím a předám raději v uklidňování Beth Hershellovi, Jimmymu a Maggie. Cítím další průser, jako by toho nebylo málo.

„Všechno je to tvoje vina! Od té doby, co ses tu ukázala, se všechno jen sere! Co kdybych ulehčil konečně práci všem a na místě tě už zastřelil, hm?!" jedním pohyb vytáhl z opasku černou zbraň, chytne mě druhou rukou za krk a přiloží mi ji doprostřed čela.

„Jste....šílenec," lapu po dechu a rukama se snažím odtáhnout tu jeho. „Já jsem nekousla Sophii, aby se přeměnila."

Koutkem oka vidím, jak všichni kromě veterinářovy truchlící skupiny jsou opět na nohou a celkem vyděšeně pozorují toho magora se mnou. I Rick naprosto ztuhl na místě. Shane totiž stál celkem na strategickém místě. Jakýkoliv zátah a agresor mohl hned vystřelit.

„To sice ne, ale kvůli tobě jsme se pozdrželi s jejím hledáním! Dávám poslední možnost vám ostatním hlasovat, jestli ji mám zastřelit na místě nebo vyhodit z farmy!" nejdříve probodl pohledem mě a pak s ním projel všechny ostatní.

Moment, co? Poslední možnost hlasovat? Oni snad o mně dříve hlasovali?? Blbko! Jde ti o život a řešíš, jestli hlasovali, jo?! - okřiknu se v duchu a snažím se furt odtáhnout jeho ruku z krku, aby se ke mně dostal alespoň trošku vzduchu.

„Kdo je pro její zabití?!" zahulákal a pyšně zvedl hlavu, že je určitě pro tuhle možnost.

„Shane, ty tu nerozhoduješ, je to Hershellova farma," snažil se ho přesvědčit Rick.

„Jdi už s tím do prdele Ricku, seru ti na to, čí je ta farma, já se cítím ohrožený a nejsem jediný! Tak to beru do svých rukou!" vyštěkl.

„Ty máš dobrý koule na to zabít nevinné dítě," prohodil Daryl a mířil kuší na jeho hlavu.

„Nevinné? Nechtěj mě nasrat Dixone!" zavrčel a hodil se mnou o zem.

Na moment se mi setmí před očima a rozpíská v uších. Ani nestihnu zaregistrovat, že blízko mého ucha proletí kulka v momentě, kdy se někdo na Shanea vrhl a strhl ho tak na zem. Stačila však pouhá sekunda zatmění před očima a naráz si vzpomenu na celý svůj život. Kdo jsem, kolik mi je, jestli mám rodina, kde jsem se narodila, co dělala....

Jen co zase otevřu oči, sklání se nade mnou Lori s Carlem.

„Jsi v pořádku?" starostlivě se zeptá pečující žena a lehce mi projede prsty vlasy.

Něco zamručím na souhlas a promnu si kořen nosu. Trochu mi třeštilo v hlavě a škrábalo z krku z toho škrcení, ale jinak jsem si přišla v pořádku. Pomalu si sednu a snažím se zorientovat.

Hershellova skupina už šla pryč, Rickova stále byla přítomna.

„Pomalu, chvíli jsi nevnímala," trochu vystrašeně znovu řekne a radši podepře má záda.

„To je v pořádku, děkuju ehm...," snažím se přijít na její jméno.

„Lori," pousměje se. „Carlova máma."

„Těší mě," zachraptím a trochu si odkašlu.

Carl celou dobu seděl u nás a zarytě mlčel. V obličeji se mu vystřídalo tolik emocí, že jsem už u třetí přestala počítat.

„Já si vzpomněla," hlesnu s mírnou úlevou.

„Uhm, co jsi říkala?" zamrká Lori.

„Vzpomněla jsem si...na všechno," trochu hlasitěji ochraptěle vyhrknu. „Jsem Ashley. Ashley Stevenson."

Teď už mě neprobodává pohledem jen Lori, ale i Carl, vracející se odněkud Rick, Dale, Daryl a T-dog.

„Co ti napomohlo si vzpomenout?" zajímá se Dale.

„Možná to zní divně, ale ta rána do hlavy," ušklíbnu se a promnu lehce bolavý zátylek.

„To je skvělé," povzbudivě se usměje Lori.

Nadšení mi ale okamžitě opadlo, jen co se mi přemítla před očima vzpomínka.

„To ale znamená...," zaseknu se a s lesknoucíma očima se zadívala na budovu. „Musím do Atlanty."

Už se hrabu s přesvědčivým výrazem na nohy a rozhlédnu se, kudy se nejdříve vydat.

„Klid, klid Ashley, sotva sis vzpomněla. Později to všechno pomalu rozebereme a třeba vymyslíme co dál, ano?" jako duch se přede mnou objevil Rick a pevně mi stiskl rameno.

„A-ale-" snažím se protestovat.

„Nech nám prosím chvíli na pohřbení našich nejbližších," tiše hlesl, což mě dokonale uzemnilo a já si uvědomila své chování.

„Pardon, omlouvám se," zamumlám směrem ke všem. „Mám nějak pomoct?"

„Praštila ses do hlavy a sotva stojíš. Jdi zatím do svého pokoje," téměř otcovsky vysvětlil Rick a pokynul mi k farmě.

Poraženecky vydechnu a párkrát pokývu hlavou, že rozumím. Pomalu se tedy otočím k budově a vydám se tam za doprovodu pohledů všech přítomných.

„Jo a Ashley," zvolal ještě Rick, načež se s otazníkem v očích zase otočím. „Nedělej hlouposti, ano?"

Lehce mi cukne koutek, zvednu palec nahoru a zmizím v budově.