Každý někdy ztroskotá.
Šance, že se z vás stane Robinson Crusoe a budete zažívat luxusní dobrodružství se zvířátky a rostlinkami na opuštěném ostrově, je sice opravdu mizivá, ale pořád je tu váš nudný, krátký a zcela obyčejný živo, a ten vás zvládne potopit spolehlivě.
...
V televizi vysílali pěkně starou reportáž se lvi indickými v hlavních rolích. Ukazovali je v jejich nejhorším období. Kočkovité šelmy se vyčerpaně válely ve stínu a doprovodný komentář hlásil, že již několik dní nejedly. Lvice v pozadí nešťastně pozorovala své mrtvé mládě. ,,Působí to jako prokletí," oznamoval dramaticky odborník na obrazovce, ,,prokletí, které mělo padnout spíše na lidi za jejich odporné sobecké hříchy, ale došlo k chybě. Ti, kteří si neumí vážit života, se mají pořád stejně dobře. A podívejte tady na ty supy! Nesou se jako labutě. Jako by byly zlaté trofeje. Jejich oškubané krky se ze dne na den proměnily v krky králů, kterým je naservírována hostina. Svými pohledy upozorňují hladové lvy, že stejně jako mršiny ostatních zvířat, i oni za chvíli skončí v jejich žaludcích."
Ten muž měl být spisovatelem. Takové vyjadřování se v publicistickém stylu jen tak nevidí. Následovaly drastické záběry z kamer umístěných v přírodě. ,,Horko přispívá k rychlejšímu rozkladu těl. Vzduch nasákl hnilobou."
Do reportáže byl zasazený i příběh dvou lvic. Všechno je hned poutavější s příběhem. Komentátor o dvou lvích sestrách mluvil, jako by to byly jeho kamarádky.
,,Setkaly se úplnou náhodou pod stínem stejného stromu a navzájem se poznaly. Stále je spojovala stejná krev, jen každá už nějakou dobu žila svůj vlastní život. Vidíte? Seděly přesně tady a byly opravdu velmi vyhublé. Přece jen, už to byly starší kočky a náročné období jim roky života odečítalo jak na běžícím pásu. Navíc taky obě před nedávnou dobou přišly o samečka. Jednoho zabila banda pytláků. Umí lidé vůbec ještě něco jiného kromě ničení a krádeže života? Druhá přišla jak o otce rodiny tak i o jedno malé lvíče, když během lovu sežrali maso z nakaženého jelena. Když jsme dorazili s kamerou, už se nad nimi slétali supi. Takový mrtvý lev představuje spoustu masa."
Ať ti vyhublí ptáci aspoň ztloustnou, napadlo mě, ať jsou tak tlustí, že nebudou moct létat. Ať spadnou na zem jako kořist! Matka lvice si v ten den musela říkat to samé.
,,Lev je zvíře, které patří do smečky," pokračoval komentátor. ,,Tyhle dvě smečku neměly, a tak si ji vytvořily."
Na dalším záběru se k sobě lvice tulily jako správná rodina. Naposled si asi povídaly, když byly ještě mrňaty a oblíbená témata jejich konverzací se točila většinou jen kolem dobrých schovek. A nakonec našly schovku jedna v druhé. Skryly se před nebezpečným světem a vydaly se hledat lepší místo pro život.
Ale jednou, jedna z lvic, když ta druhá spala, dostala chuť najít lepší místo sama. Soukromničení není dobrá vlastnost u lidí, natož pak u lvů. Jenže ona si nemohla pomoct. Šla tedy na vlastní pěst. Po několika dnech bloudění skutečně našla, co hledala, dokonce v mnohem lepším podání. Vodopády obklopené stromy. Konečně dostatek vody, stínu i zvěře. Nenakažené zvěře, nutno říct. Už žádné vadné maso. Jen talíř prostřený pro jednoho. Najednou jí smečka nechyběla. Kdo by se o tohle chtěl dělit?
Jenomže její sestra byla sice stará, ale rozhodně nebyla hloupá. Taky objevila Eden. A v něm svou sestru v plné síle. V ten moment už nešlo zrovna o přátelské setkání. Popravdě došlo spíš k něčemu, co by někdo, kdo by se snažil být ironický, nazval klidnou výměnou názorů. A ta výměna skončila obrovským množstvím hlubokých krvavých škrábanců. A taky jednou mrtvolou. Dokonalým prostředím nasycená sestřička měla v souboji navrch a nebála se zajít daleko. Dobře najedená lvice svírala v zubech vlastní sestru. Obě krve se slily do jedné. Rudý pramen stékal do čiré vody, jakoby do ní lvíčata v rámci nevinných her vletěla a pořezala si tlapky o ostrý kámen. Lvice povolila stisk v zubech a bezvládné tělo spadlo na zem. Zrada bolí zrazeného. Mnohem víc ale bolí toho, kdo zradil, protože výčitky jsou taky nemoc. Rozežírají.
,,No one dies as a virgin,
life f***ed as all."
- Kurt Cobain
ČTEŠ
Ztroskotanci
General FictionKaždý někdy ztroskotá. Hříchy minulosti jednou každého z nás doženou. Ale co dál? Dá se napravit nenapravitelné? Opravdu čas zahojí všechny rány? Tohle dílo je taková moje prvotina, na které mi záleží, takže budu ráda za JAKOUKOLIV zpětnou vazbu. Be...