Začínalo nám docházet jídlo. Spousta potravin, které jsem si ve spíži našel, už obsahovala jen stará data spotřeby, ale kručení v břiše mě přimělo pustit se do nich tak jako tak. Chutnalo to vesměs tak jako ta bílá čokoláda, ale špatně od žaludku mi naštěstí nebylo a dobrou náladu jsem si proto udržel.
Rozhodli jsme se, že to chce nějaké hry na rozptýlení. Charlotte navrhla odvetu, aby pomstila sama sebe po všech těch karetních prohrách a tentokrát prý budeme soutěžit v něčem, co vybere ona. Turnaj se naplánoval na dnešní večer a protože jsme neměli nic jiného na práci a nechtělo se nám myslet na naše hladová břicha, vzali jsme to tentokrát mnohem víc vážně. Mary si ráno nastavila ten svůj princeznovský budíček, probrala i mě a šli jsme se trénovat. Háček byl v tom, že jsme neznali přesnou disciplínu. Šája se holt rozhodla, že nám vítězství nedá zadarmo. Byla mazaná a v nejlepší formě. Od toho dne, kdy jsem jí utíral slzy, už se jen usmívala jako sluníčko. Buď uměla dobře předstírat, nebo už se vážně se vším srovnala. Doufal jsem v to druhé, ale obával se toho prvního.
Hans s mojí ségrou se začali rozcvičovat. Běhali kolečka jak psi za vlastním ocasem. A já? Jen jsem je s úšklebkem pozoroval. Dřeli se úplně zbytečně. Jak znám Šáju, nic pohybového nám nezadá. Hans to podle mě věděl, ale sám si chtěl trochu spravit kondici a Marii do toho zatáhl, aby v tom nebyl sám. Proto jsem se jim to ani nesnažil vymluvit.
Vrátili se ke mně úplně splavení. Vzal jsem si je stranou a řekl jim, že Charlotte spíš tipuju na zpívání. Hans se potutelně usmál, čímž můj odhad jen potvrdil.
,,Umím nazpaměť Die die my darling od Metallicy," pochlubil jsem se. Malého obdivu se mi dostalo jen od člověka, který tu písničku pravděpodobně nikdy neslyšel, tedy od Hanse. Marie protočila očima a vrátila úder. ,,Já umím nazpaměť všechno od Slipknotů. K některým songům mám i tanečky."
Když viděla, jak mi zajiskřily oči, málem mi jednu vlepila.
,,Ne, tančit nebudu," zvýšila na mě hlas, ,,netančila bych ani za peníze, natož zadarmo!"
Její chyba. Teď to znamená, že ona prohraje, ale já mám tudíž šanci. Tak jsme tedy oficiálně započali se zkouškou našeho pěveckého sboru, která byla tak příšerná, že musela být přerušena, než všichni přijdeme o sluch.
,,Nějak nám to nepasuje," řekl nahlas Hans to, co jsme všichni v duchu věděli. ,,Možná když si zkusí každý sám naladit tón, budeme zpívat tišeji a vybereme si něco, co zvládneme, tak to půjde a Charlotte se nás možná tolik nelekne."
,,Beztak to nebude o zpěvu," mumlala Marie, ,,vždyť se podívejte na její tělo! To bude stoprocentně gymnastika."
Její teorie byla sice roztomilá, ale nikdo se k ní nepřikláněl. A za trest, že zkoušku svými výlevy sabotuje, musela začínat a zazpívat svou píseň jako první. Pokusila se podle ,,odborné" rady amatéra naladit správný tón, dvakrát se chaoticky nadechla a pak spustila.
,,Put your middle finger up! Take a shot! Throw it up and don't stop! I'm, I'm, I'm living that life on the dark side."
Nevím, jestli to plánovala, nebo se prostě jen nechala unést, ale začala rozhazovat rukama do rytmu a skákala na matraci, až se z ní prášilo. Já i Hans jsme se příšerně rozkašlali, čímž jsme tak napůl i zakrývali to, jak nehorázně moc se jejímu zpěvu smějeme. Mary musela kvůli nám přestat a založila si ruce na prsou.
,,Takže?" Čekala jakoukoliv reakci.
,,Nebylo to až tak špatné, ne? Dala jsem do toho energii. Dokonce jsem šla mimo komfortní zónu a zpívala něco, co nebylo od Slipknot!"
ČTEŠ
Ztroskotanci
General FictionKaždý někdy ztroskotá. Hříchy minulosti jednou každého z nás doženou. Ale co dál? Dá se napravit nenapravitelné? Opravdu čas zahojí všechny rány? Tohle dílo je taková moje prvotina, na které mi záleží, takže budu ráda za JAKOUKOLIV zpětnou vazbu. Be...