Ztroskotanci

Candyman

Taťjana

Doprostřed rozlehlé haly jsem s Adriánovou pomocí rozmístila několik vyhřívaných polštářků, aby měli mí hosté na čem sedět. Každý si poslušně našel své místo. Vzduch zahustilo trapné ticho. Pozorně jsem si prohlížela jednotlivé tváře, němé a vyplašené. Měla jsem chuť se jim smát, připomínali obětní beránky. Tak krásní. Tak cukroví!

Nejradši bych tam jen tak postávala a kochala se nad nimi, ale někdo už konečně musel začít mluvit, než to začne působit hloupě.

,,Co si dáte na pití?" zeptala jsem pro začátek, abych docílila pokud možno co nejpřátelštější atmosféry. ,,Klidně si poroučejte, mám všechno"

Adriánova ruka vystřelila jako první, hned automaticky spočítal, kolik lidí je v místnosti a objednal 5 panáků jagera. ,,Dáte si všichni, předpokládám," prohodil jen tak ze slušnosti, aniž by se vůbec podíval na jejich zaskočené tváře. Obzvlášť Ota celý zbělel. Vzdorovitě napjal čelist. Možná jsem měla Adriána upozornit, že tahle skupina lidí netráví čas stejně jako naši vrstevníci. Nežijí diskotékami prosvětlené životy. Spíš jen sedí doma a chovají se podívínsky, jako by jejich životy sepsal Tim Burton. Bylo mi jasné, že z toho musím nonšalantně vybruslit dřív, než mi Maruščin bratr ukousne hlavu. Nikdy jsem nepochopila, proč mě tak nenávidí. Ať udělám cokoliv, jemu je to proti srsti. Jedna věc je mít odpor k večírkům, mít odpor k lidem, co večírky pořádají, už je věc druhá. Krom toho ani nedostal pozvánku, ale vetřel se sem.

,,My dva si ťuknem, neboj," mrkla jsem Adriána, ,, ale ostatní na tvrdé moc nejsou, pokud se nemýlím. Takže ještě jednou, co si kdo dáte? A nestyďte se, poupátka!"

ostatních to vyvolalo stejně znechucený škleb, jako by na ně právě promluvil oslizlý úchyl v parku.

,,Dvakrát obyčejnou vodu, prosím," ozvala se Maruška.

,,Bez citronu?"

,,Rozhodně bez citronu. Pokud možno i bez ledu, na červen je neobvyklá zima."

,,Energiťák," vymáčkl ze sebe Hans bez dalších zdvořilostních přídavků.

,,Já bych poprosila o čaj," zazpívala svým vysoko položeným hlasem Charlotte. Od holky z dobré rodiny bych ani nečekala nic jiného. Určitě musí doma pořád poslouchat o blahodárných účincích čaje na tělo. Otočila jsem se na podpatku a vyrazila k minibaru.

,,S rumem," dodala rychle. Trochu jsem ji odsoudila pohledem. ,,Ten čaj bych si chtěla dát s rumem," zopakovala sebejistě.

Nevěděla jsem, že nezletilá děvčátka s přísnou výchovou pijí čaj s rumem. Ani že si barví hlavy na modro a běhají na veřejnosti jen v průsvitném hadříku.

Až na cinkání skleniček a Adriánovy vtipy pořád vládlo ticho. Pití jsem přinesla na plastovém tácku a rovnou si počkala, až si každý vezme svoji skleničku. ,,Na zdraví," zašeptal mi flirtově do ucha Adrián, když jsem si z tácku brala svého panáka. Snažila jsem se ignorovat, kam položil svou ruku. Příliš troufalý. Jak si může po tom všem myslet, že jsem stejná jako všechny ostatní dívky, které kdy měl. ,,Na zdraví," zvolala jsem taky, akorát čelem k hostům. V tom mi svou prsteny posetou tlapou sevřel bradu a otočil si mou tvář k sobě. Na sucho jsem polkla. ,,Máš se mi dívat do očí, když si ťukáme. To tě doma neučili?" Idiot. Nejradši bych mu 35% alkoholu chrstla do obličeje. Jen tak mezi námi, Jägemaisater stejně není můj favorit. Místo toho jsem se rozhodla hrát jeho hru. ,,Omlouvám se," pípla jsem přiškrceně. ,,Nejspíš budu potřebovat někoho, kdo mě bude doučovat." Z toho, co jsem řekla, je mně samotné na blití. Připadám si jako postava ze sexuálního románu, který by četla nanejvýš moje babička. Jeho ego to naštěstí pohladilo natolik, že mou bradu konečně pustil a já tak nemusela pokračovat v dalších hloupostech, které bych za normálních okolností nikdy v životě neřekla. ,,Na zdraví," zopakoval.