Ztroskotanci

16. září 2021

Marie

Posedávaly jsme s Tany u nich na verandě. Léto už bylo oficiálně pryč, ale jeho paprsky stále ještě krásně hřály. Hrozně jsem brečela, protože spolužáci poznali změnu, když jsem první školní den nastoupila v krátké semišové mikině s vyšitými fakáči a lebkami, s pentagramem na krku a tmavým líčením. Něco takového nejde přehlédnout, to jsem samozřejmě věděla, ale nepřipravila jsem se na takovou vlnu nenávisti, jaká se strhla. Učitelka mě požádala, abych se šla okamžitě převléct, jenomže já s sebou nic jiného neměla, ani tělocvik, takže jsem musela čekat několik hodin v ředitelně, než si mě vyzvednou mamka s Mirkem. Od toho dne jsem potřebovala Tany čím dál víc. Ona a brácha se mě vždy ve škole zastali, jinak už nikdo.

Tany byla oblíbená. Jak u spolužáků, tak u učitelů. Jen málokdo by zvládal obojí.

Přitáhla si mě k sobě. Poslouchala jsem tlukot jejího srdce a teplou rukou jsem si nechala odstranit z tváře slzy.

,,Co kdybys šla večer na tu party?" navrhla zničehonic s úsměvem. Zašklebila jsem už jen z té představy.

,,Ne, promiň, já na to moc nejsem," vymlouvala jsem se, ,,máma by mi to stejně nedovolila."

Tany si povzdechla a usrkla ze svého latté. ,,Ne, ty promiň, neměla jsem ti to ani nabízet Ale víš co? Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že zásadně nechodím kalit před tím, než dočtu knihu? Tak dneska je to přesně ono! Pořád jsem nedočetla Spát v moři hvězd! Chtěla bych se bavit, ale zbývá mi ještě tolik stránek, že se nebudu umět odvázat, pořád budu jen myslet na to, jak to asi dopadne! Nejradši bych si Paoliniho vzala s sebou pod paži, ale už vidím, jak vejdu a každej hned bude chtít dát panáka. Škoda, že se nedá číst v opilosti, to už jsem taky zkoušela a moc to nedopadlo."

,,Ty jsi zkoušela číst opilá?" Vysmála jsem se jí.

,,A co je na tom?! Šla jsem prostě z klubu domů a ty víš, jak miluju knihy! Už se nemůžu dočkat, až vypadnu z tohohle ústavu, nic proti, a začnu se učit to, co mě baví. Cokoliv o knihách..." Tak moc jsem jí přála, aby to klaplo. Byla strašně chytrá a zapálená. Svět potřeboval takové lidi.

Zevnitř domu jsem zaslechla kroky a automaticky se otočila. No ne! Kristýna Miklová! Neviděla jsem tu krásku kvůli jejím soustředkům a náročným projektům do školy déle než měsíc! Bosá chodidla se jí lepila na plovoučku a napůl ve spánku monotónně mumlala:

,,Ségra, můžeš mi vysvětlit, cos zase dělala? Náhodou se ke mně dostalo, že tě někdo viděl, jak-" Nemohla větu dokončit, protože jsem se na ni okamžitě vrhla. Málem jsem ji povalila na zem a pevným sevřením jí rozdrtila plíce. Z hlavy jí sjel ručník a její mokré vlasy se mi rozpleskly na čele. Ani to mě ale nepřimělo ji pustit. Od sestry své nejlepší kamarádky jsem se odtáhla až v momentě, kdy se za mnou ozval překvapený výkřik. Napřed jsem nechápala, proč si Taťjana tak dramaticky držela ruku na puse, ale po tom, co jsem se zaměřila na Kristýniny původně zrzavé liány, má reakce byla úplně stejná. Z pohádkové Meridy se stala Ariana Grande v roce 2018.

,,Kde - je - tvoje - zrzavá?!" O rok a třičtvrtě starší zrzku ta proměna tenkrát málem položila.

,,Už jsem nechtěla vypadat jak ty," bránila se Krista. ,,Všichni si nás potom pletou, chápeš? A ty děláš fakt divné věci, o kterých s tebou právě chci mluvit. Proč si proboha čteš na stromech? Identifikuješ se jako nějakej elf nebo co? Zadruhé, prý si neustále zpíváš nahlas. Ty ale zpívat neumíš, víš to, že jo? A zatřetí, proč jsi řekla Danielovi o tom podcastu? On se baví s Adriánem a Adrián se mi líbí! Nesmí vědět, že my dvě jsme sestry, jinak si bude myslet, že jsem taky cáklá a nebude se mnou chtít chodit!"

Už tehdy toho parchanta bezhlavě milovala. Mně ale více zajímala ta zmínka o podcastu. Začala jsem se na něj vyptávat, protože to bylo poprvé, kdy se mi ty dvě nesvěřily, co mají za lubem. Tany začala ošemetně vysvětlovat, že plánují s Kristýnou vytvořit nový podcast o historii knih a taky o příbězích známých spisovatelů. Představila jsem si, jak se stanou slavnými a každý bude chtít jejich autogram, zatímco já jich budu mít plný notýsek.

,,To je skvělý," podpořila jsem je. Tany z toho úplně zrudla, vychrlila ze sebe, že potřebuje na záchod a zmizela nám před očima. Krista se jí jen smála. Využila jsem příležitosti, chňapla jí za ruku a odtáhla na lavičku. Vypálila jsem na ni lehce nevhodný, na druhou stranu pro mě velice důležitý dotaz. ,,Zahrnete tam i něco...satanistického? Stačí třeba jen Codex Gigas, ale je i spousta dalších skvělých děl, myslím, že by to lidi mohlo zajímat."

,,To upřímně nevím," zašklebila se trochu, ,,ségra tvrdí, že jste kult."

A to byl přesně ten moment, kdy mi došlo, že mi má nejlepší kamarádka celou dobu lhala.

,,Cože?"

,,Neříkej jí, že jsem ti to řekla, ale od té doby, co ses ukázala s tím novým stylem se tě bojí."

Polkla jsem zradu, smutek, vztek, osamělost, celý ten chuchvalec emocí a ukryla ho hluboko v sobě, aby tam zůstal, ohříval se a zvětšoval se jako nemoc, kterou nikdo nevidí. Má reakce byla až nesmyslně klidná. ,,Nemusí mít strach," řekla jsem, ,,to jsou jen ty stereotypy. Naše komunita je milá, přála bych ti, abys ty lidi poznala. Nech se zasvětit a já ti slibuju, že budeš příjemně překvapená."

Přísahaly jsme si malíčkem, že ji přivedu do komunity a takové přísaha se porušit nedá. Už jsem věděla, že Taťjana má dvě tváře. Vlastně jich má víc a je poněkud těžké poznat, co z toho je skutečně ona. Nechtěla jsem se v tom šťourat, radši jsem ji vyměnila za její sestru Kristýnu, tu jedinou upřímnou holku na planetě.