Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 1

Kapitola 1.

„Galdore! Ty lenochu prašivá! Vstávej! Máš hlídku!"

Rychle rozlepil oční víčka a rozpohyboval únavou i zimou ztuhlé končetiny. Těžkopádně se posadil na lůžku a nohy sesul dolů z postele. Promnul si obličej a zamžoural.

„Zatracená práce," povzdechl si.

„Přesně tak, práce, Galdore! Měl jsi být na hradbách už před půl hodinou. Rufus musel poslat pro mě, abych tě našel!" Křičel podsaditý muž vedle jeho postele. Byl to velitel stráží Halus a rozlícená, krví podlitá, prasečí očka teď upínal ke Galdorovi. Kapitán měl stejnou černou tuniku jako ostatní vojáci, jen na zádech mu hrdě vlál rudý plášť označující hodnost vyššího důstojníka.

„Promiňte, pane. Včera jsem měl dvojitou službu, je nás málo. Asi jsem usnul a-," nestihl to ani doříct a Halus opět křičel.

„Mně je to u prdele, Galdore, teď si sbal věci a už ať jsi na stanovišti! Vyřídím si to s tebou později!" Otočil se na patě a na svých krátkých, leč rychlých nohách rázoval pryč tak svižně, že za ním jeho plášť zuřivě vlál.

Galdor se nepohnul, dokud kapitán neobešel poslední lůžko a nezmizel v otevřených dveřích na chodbě. Rozhlédl se a zjistil, že je na ubikaci sám. Ostatní tři postele byly prázdné a dřevěnou okenicí dovnitř proudily zimní mrazíky.

Vstal, oblékl si teplou prošívanici, přes kterou přetáhl drátěnou košili a tmavou tuniku, která měla na prsou přišitý kulatý znak, ve kterém byl modrý daërnirský drak. Zahalil se do teplého pláště s kožichem a na hlavu si nasadil přilbu. Vzal meč i s opaskem do ruky a pomalu vyšel z pokoje.

Byl to jen sen. Opakoval si stále dokola, když procházel chodbou. Pořád je tady a Marie s Erdanem jsou v pořádku doma v Kaernoru. Nic se jim nestalo. Opásal se mečem a pokračoval dveřmi ven, na rozhlehlé nádvoří pevnosti. Mrazivý noční vzduch mu ihned začal olizovat tváře a jeho rozespalost byla ta tam. Zamířil přímo z kasáren k severní bráně pevnosti. Vylezl po schodech na ochoz a rozhlížel se po Rufusovi, kterého měl vystřídat.

Galdor byl na severu království Daërnir. U břehu Velké Fjordy stála pevnost Nôrgling. Na druhé straně řeky už se rozléhaly grôlské lesy. Velká Fjorda byla divoká a její proud byl smrtící, ovšem v jednom místě se dala přebrodit a Nôrgling sloužil k tomu, aby nikdo z grôlské strany nepřešel bez povšimnutí. Na východě od pevnosti se rozléhal Murulský les a dále za ním západní část pohoří Ardas, které oddělovalo Daërnir a jeho spojence od Grôlska.

Spojené vnitrozemí se skládalo ze tří království. Daërnir na západě kontinentu sousedil s mořem. Nebyl rozlohou nikterak velký, oproti obrovskému Stäregradu a východnímu království Halindor. Na severu sice Daërnir chránili muži z Nôrglingu, ale oblasti u pobřeží, jako Galdorovo rodné hrabství Kaernor, se musely často potýkat s loupeživými nájezdy Grôlů od moře.

Teď však jako by se po seveřanech slehla zem. Lodě bylo vidět jen zřídka, a i ze Stäregradu nosili poslové zprávy o klidu na hranicích. Poslední depeši předal královský kurýr do pevnosti před třemi dny. Král Ulf umírá. Stáří na něj dolehlo a severští jarlové teď mají spousty vlastní práce se zvolením nového krále. Šlechta a vojevůdci rokují, zatímco král leží na smrtelné posteli a na loupeživé a válečné výpravy není čas.

Galdor mezitím na hradbách došel na své stanoviště. Rufus, kterému zpod přilbice vykukovaly plavé vlasy a ledem pokrytý plnovous, se třásl zimou zahalený v těžkém plášti a snažil se teplým dechem zahřát své zmrzlé dlaně. Když spatřil Galdora, nadechl se k omluvě, ale ten ho zastavil.