Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 24

Kapitola 24.

Obchodní loď se kymácela na dohled pobřeží země krále Artenise. Kaernor se tyčil na okraji útesu tak, jako v den jejich odjezdu. Jedinou změnou byly lodě ukotvené poblíž kamenné pláže a všude přítomní vojáci. Neviděli nahoru na útesy, ale vypadalo to, že Gorlagova armáda použila osadu jako svou pevnost místo provizorního táboru u statků. Neodvažovali se hádat, jaký osud potkal obyvatele hrabství a jejich bývalé sousedy.

Khalim držel loď na dohled pobřeží a Erdan se Sidheag měli za úkol hledat místo, kde by mohli zakotvit a doplnit zásoby. Zároveň bedlivě pozorovali útesy, zda nejsou sledováni.

„Tohle je zlé," lamentoval Khalim. „Máme na výběr tři možnosti. Buď-to plout dál na jih, pokračovat k Werburgu a riskovat smrt žízní na slaném vzduchu, nebo na sever. Ale hádám, že těch pár vesnic na pobřeží skončilo podobně, jako tahle," pohodil hlavou ke Kaernoru.

„A ta třetí možnost?" Ozval se Erdan, upínající skelný pohled k rodné osadě.

„Jak se jmenuje tahle řeka?" Zeptal se Khalim a ukázal na tok který se vléval do moře.

„Mořena," odpověděli mu oba zároveň.

„Tak tedy proplout víc do vnitrozemí a nabrat vodu z řeky. Tahle loď má hluboký ponor a pokud řeka není dost hluboká, daleko nás nepustí."

„S těmi vojáky kolem je to nemyslitelné. Tuhle kocábku by spatřili na míle daleko," řekl Erdan. „Navíc voda není jediný problém. Dochází nám i sušené maso. Ovoce máme ještě dost a chléb nám chvíli taky vydrží, ale zásoby budeme moci doplnit až ve Werburgu, pokud vůbec. Nevíme, kam až se Grôlové dostali."

„Co tedy navrhuješ?" Zeptal se Khalim a se zvednutým obočím čekal na Erdanovu odpověď. Ten usilovně přemýšlel. Zvažoval všechny tři možnosti a s odpovědí si dával načas. Khalim i Sidheag si vyměnili napjaté pohledy. Erdan se znovu podíval k obsazenému Kaernoru.

„Vydržíte s lodí jednu noc na moři?"

Khalim přikývl. „Pokud se uskromníme, ano. Proč?"

„Až se setmí, vezmu si člun a vydám se proti proudu Mořeny. Naberu vodu sám. Pak se i se sudem vrátím zpátky k vám."

„Cože?" Zhrozila se Sidheag. Podle výrazu ve tváři se jí nápad vůbec nezamlouval. „Zešílel jsi? Jestli tě chytí, přivedou tě Gorlagovi přímo pod nos. A on pozná, co jsi zač."

„Nemáme jinou možnost," stál si Erdan za svým. „Znám to tady lépe než ty. Sám budu rychlejší a nenápadný."

„Nelíbí se mi to," pokračovala dívka. „Co když se dostaneš blízko k osadě? Může tě vycítit. Měla bych jít s tebou."

„Ne," zarazil ji rázně. „Já budu rychlejší," opakoval. „Zkusím nabrat vodu dál od osady. Vím, kam plout. Gorlag tady dost možná ani není. Třeba už se s částí armády vydal do vnitrozemí." Ohlédl se ke vzdálené osadě na kraji útesu. Pak pohlédl na Khalima.

„Budete se muset schovat i s lodí."

Khalim se rozhlédl. „Najdeme příhodné místo. Někde pod útesy, aby nás nebylo vidět. Budeme držet hlídky a jakmile nás zpozorují, vyplavíme se na moře."

Erdan ztuhle přikývl. Neměl moc dobrý pocit z výpravy na nepřátelské území, ale jinou možnost neviděl. Vody bylo zoufale málo a než by dopluli ke břehům Werburgu, zemřeli by žízní. Cítil jemný třas v konečcích prstů.