Rytíř z Aëlindoru - Bouře ze severu

Kapitola 23

Kapitola 23.

Erdanovi vyschlo v ústech. Nevěděl, kde pořádně začít, a pronikavý pohled dvou žlutých očí mu příliš nepomáhal. Trochu v pokleku nejistě poposedl a párkrát otevřel ústa. Nic ale neřekl.

Sidheag, která s Khalimem klečela za ním, ticho nevydržela a sama promluvila.

„Promiňte, pane, ale jak je možné, že jste celou tu dobu tady a zrádci vás nenašli?"

Drak rychle přeskočil očima na dívku. Zorničky se mu zúžily a ona se pod jeho bodavým pohledem snažila schovat hlavu do svých ramen. Okamžitě zalitovala, že na sebe upoutala pozornost černého draka. Překvapilo ji, když jí odpověděl tichým a klidným hlasem.

„A kdo jsi ty, dítě?"

„Jsem Erdanova sestra Sidheag. A tohle je Khalim. Náš lodní kapitán," ukázala na chlapce vedle sebe. Jižan mírně poklonil hlavu. Jeho galantní pohyby byly ty tam. Užasle sledoval tvora před sebou. Sidheag se trochu narovnala a znovu na draka promluvila, tentokrát sebejistě.

„Teď, když znáte naše jména, můžeme znát my to vaše?" Zeptala se nahlas, ale se zdvořilým tónem.

Drakovy oči se zúžily ještě víc, ale pokračoval v rozhovoru.

„Jmenuji se Zeturel. A zrádci mě zde skutečně hledali. Ukryl jsem se v jedné z podzemních chodeb. Nemohli vycítit mou auru, jelikož ta prochází celým ostrovem."

„Ale proč jste se nikdy nikomu neukázal?" Zeptala se zmateně.

„Nemusím se tady před tebou obhajovat, člověče," zavrčel zlostně. „Komu jsem se měl ukázat? Lidé nás opustili. Jste ztracená rasa, která se nestará o nic jiného než o sebe. Pomalu a jistě tento svět zamořujete vlastní existencí, dokud kvůli vám úplně nezanikne. Jste jako mor."

„Acárion ale žil. Mohl jste ho najít a pomoci mu od utrpení."

„Nevěděl jsem, že žije!"

„Pak ale taky možná žijí další," řekla vzrušeně Sidheag. „Další rytíři můžou být naživu a skrývat se!"

„Rytíři," zašeptal Zeturel trpce. „Jsou jen lidé. Nehledě na moudrost, kterou jim dáme. Dřív nebo později propadnou zlu, které odjakživa koluje ve vašich žilách."

„Ale ne všichni!" Ohradila se Sidheag a vstala. „Copak po vašem boku nebojovali ti, kteří zůstali věrní. Bránili vás do posledního muže!"

„A kolik jich podle tebe bylo? Jakmile Meldon prozradil svým přívržencům tajemství věčného života, jejich touha po nesmrtelnosti zastínila jejich dobré úmysly. Obrátili se proti nám. Zaútočili bez varování. Pod rouškou tmy pozvedli zbraně proti těm, kteří jim dali víc, než si zasloužili!"

„Teď už jich ale tolik není," řekla Sidheag. Erdan horlivě přikyvoval.

Zeturel naklonil hlavu na stranu. „Co prosím?"

„Už jsou jen dva," vyhrkl Erdan a Zeturel mu znovu věnoval pozornost. „Meldon a Gorlag všechny ostatní zrádce zabili."

Zeturel se na chvíli odmlčel a věnoval každému z nich další ze svých hlubokých pohledů.

„A co žádáte po mně?"

„Učte mě, můj pane," řekl Erdan a hrdě se v kleku vypjal. Hleděl drakovi přímo do očí a ani na okamžik neuhnul pohledem.